pátek 11. listopadu 2011

Dneska prvně po tmě na kole

Normálně jsem dneska poprvé v životě plánovaně vyjel na kole po tmě a protože mě můj kamarád Doom láká na temnou jízdu už dlouho, vymyslel trasu Olomouc Přerov opravdu lahůdkově: z větší části terénem, který vůbec neznám a to ani za světla.
Mrknout se na ni dá třeba tady.
Teda řeknu vám, jízda po tmě je dost jiná, než za světla (trochu překvapivě že? :-)).
Nevím, jaké s tím má kdo zkušenosti, ovšem já do dneška neměl prakticky žádné. Protože jsem ale spolu s novým kolem plánoval, že jízdy do práce a z práce po tmě nastanou, musela večerní premiéra přijít dříve či později. Upřímně řečeno, zpočátku jsem měl pocit, že přišla zbytečně brzo.
Vyjížděl jsem už hodně za šera, v zadu sigma cube (červené světýlko svítící i do stran) a jakýsi šílený blikátko s wattovou ledkou, na špicicích takový ty reflexní válečky, na nohách reflexní pásky, na batohu reflexní potah, na dynamu pověšené světlo Son Edelux (na mizerné 3 watty svítí veeeelmi slušně) a k nim na pomoc 1000 lumenů svítící bateriové světélko z dealextreme.
Dost dobrá kombinace, svítí to pěkně, ovšem nemít sebou navigátora Dooma, v polích se ztratím jedna dvě.
Jinak parádní výlet, jasno, úplněk (no abych jenom nechválil, zima jaxviňa:-), naprostá většina cesty zcela bez aut až na posledních 8km z Brodku do Přerova.
Další pozitivní jev terénu ve tmě je poměrně pohodlné krocení tepů, bo jak člověk i se slušným světlem hůř vidí, moc se nežene a udrží tepy dóle bez nějakého obzvláštního soustředění se.
Zkrátka se mi to moc líbilo, nový rozměr cyklistiky objeven.

čtvrtek 10. listopadu 2011

Když se zimák trochu zvrhne ;-)

Sice jsem měl v plánu napsat článek o reprezentačním bále vinařství Jakubík ve Zlechově, dokonce už jsem ho rozepsal, ale událost dnešního dne ho jednoznačně přebila.
To jsem tak uvažoval, jaké kolo na zimu. Stařičký superior již odmítá řazení, brždění, revitalizovat se mi ho nějak nechtělo, tak jsem se díval po něčem jiném.
Požadavky byly jednoduché: maximální bezúdržbovost, řazení v nábě, optimálně dynamo v přední nábě.
Jsem tak natěšený hodit sem fotky, že si historku, jak se moje naděje na pořízení kola snižovaly, až jsem našel snad jedinou firmu na světě, která je ochotná prodat kolo i na podzim.
Hádejte, která to byla. První 3 si můžou rozdělit stupně vítězů:-)
Tož teda, nakonec mi dneska dorazil tento bike:


Takže se hezky představíme: Torain - C1 29er
A pěkně z druhé strany
 Pravda, pedálky jsou stařičké, protože ještě nejsem úplně rozmyšlený, jaké pořídit a jak řešit tretry. Takže zatím klasické "platformy" a za čas se uvidí.
Chvilku jsem uvažoval nad JecminekM, ale nakonec vyměkl
 V Duratecu umí i zvolený text na rám. Takže po nějaké době mám zase podepsané kolo. Jedno se stejným podpisem už na Přerovsku silnici brázdí pod jedním sveřepým ironmanem. A kvízová otázka číslo dvě: který ironman to je?

rohloff a řemen, krása!
 Toto je ovšem lahůdka že? Vícerychlostní náby se mi vždycky líbily. Na 9-ti kvalt od Sachse jsem se chodil dívat do Miko-Cycles už před nějakými dvaceti lety. Dneska tedy představuji absolutní vrchol "speedhubů" 14-ti rychlostní Rohloff ve spojení s relativní novinkou: řemenovým pohonem. Uvidíme po delších zkušenostech, po první krátké jízdě jsem v rauši:-)
cože, dynamo? Jo, dynamo!
Dynamo v přední nábě jsem zase záviděl manželce. No a když ho Shimano dělá i v řadě XT, slušně utěsněné, neberte ho, že jo. Sice jenom 3 wattíky a 6V, ale dobrej luxeon bez obav o baterku. A svítí od 5-ti kiláků v hodině!
pohled zepředu
 Jojo, to pod vidlí je fakt světlo a svítí dobře jsa napájeno z dynama
řazení....
Pohled na "rohlíka z druhé strany".
Jak se tak dívám na fotky, měl jsem zababranej objektiv foťáku. Už je vyčištěn, takže u pohádky, jak se na českém netu kupuje koncem srpna kolo s daleko drsnějším průběhem, než to bylo lóni se spešlem, přibudou ještě nějaké bez fleku, s rohama, košíkem, bezpečnostními prvky a dost možná už i blatníky.
No a to je pro dnešek všechno. Ještě musím nacvakat odrazky na špice, přidělat blikačky (dozadu jsem dráty z dynama netahal) a zítra už zase hurrá do práce na kole!
Jo a málem bych zapomněl, musím na tomto místě poděkovat paní Kateřině Duchkové z Duratecu, která se mnou měla svatou trpělivost, udělala mi opravdu luxusní cenu a to kolo je vůbec nádherné. Díky!



sobota 5. listopadu 2011

Zimní příprava nevím na co, týden 1. : Běhám, teda doufám a dokonce i plavu! :-)

V úterý 1.11.2011 jsem po velmi dlouhé době vyběhl ráno. Po opravdu velmi dlouhé době, skoro roce. To je fakt dlouho, že?
Po laborování s kotníkem po obnoveném výronu na začátku roku jsem se rozhodl, že nebudu tahat čerta za ocas, do triatlonu se stejně nehrnu a tak si udělám cyklistickou sezónu. Teda sezónu, to je asi trochu silné slovo, protože sezóna má nějaká svoje pravidla, období, návaznosti a tak, na což jsem se rozhodl pěkně vykašlat a jenom jezdit nebo se třeba i vozit.-) na kole.
Přineslo to i novinky, například abych úplně neshnil, vytáhl jsem stařičkého bika superior (ještě starý dobrý CrMo rám) a začal jezdit už v únoru, považte! já jezdec do hezkého počasí. Oblatníkovaný bike mi potom dělal společnost celé jaro i léto, abych mohl sportovat venku i při nevalném počasí, kdy by běh nevadil, ale jízda na silničce bez blatníků už by zas tolik nebavila (ještě méně potom pochopitelně baví její údržba). A co jsem nezjistil: nejsem z cukru ani na kole, ba dokonce mě ani neponižuje jízda na 15 let staré herce.
Dosavadním výsledkem tohoto stavu je najetých nějakých 8500km, což je naprosto bezkonkurenční roční výkon za celou dobu, co se o ježdění pokouším.
Fér bude rovněž poznamenat, že jsem letos zatím celkem uplaval cca 4km, všechny v otevřené vodě na dovolené:-).
Takže pohoda, ale běh prostě chyběl, s tím se holt nedá nic dělat. Zhruba od září zkouším trochu poklusávat. Sám nemám morál, takže jsem zvolil variatnu poledního poklusávání v parku s kolegou. Tak těch 5-6km kolem půlhodiny, on je trochu rychlejší, takže žádná velká plácačka pro mě.
Od půlky října se potom celkem válím, na silničku už není počasí, na bika jo, ale protože je novej na cestě, na starýho už se mi nechce a něco dělat už by chtělo začít, rozhodl jsem se do příchodu kola pro kombinaci severské chůze a trochu serióznějšího běhu.
No a v úterý byl den D, tedy spíš N: návrat k rannímu běhu. Úplně jsem zapomněl, jaká je to paráda. Sám, po tmě, v mlze, pěkně chladno, nohám se nechce...., prostě paráda.
Trochu jsem tedy přehodnotil muziku a v rámci rytmické přípravy poslouchám třeba toto:

nebo i toto:

a mám toho fakt hromadu, playlist by odhaduji stačil na 2-3 maratony (i pomalé:-) a velmi mi to usnadňuje předsevzetí zbytečně zpočátku nepřepalovat nemluvě o nově objevené poloze romantika, která při ranním svítání dostává spoustu prostoru :-)
I tak už jsem ovšem tento týden při pátku prakticky zdvojnásobil letos odběhané kilometry (doposud 35 a přidáno 25) a stejně je tomu s plaváním (doposud 4 a přidány další 3), takže jsem zimní přípravu zahájil parádním týdnem s více než půlroční náloží v běhu i plavání za jeden týden:-))
Nejsem si ovšem jist, zda se mi v dalším podaří objem opět zdvojnásobit a to i přesto, že tento týden už nic nepřidám. V sobotu mě čeká ples ve Zlechově s návratem v neděli po obědě a odpoledne další tanečky.
Aspoň ale budu v pondělí odpočatý na již druhý týden "zimní přípravy nevím na co"