sobota 22. ledna 2011

Provozní odstávka

Znáte ten ukrutný vtip, jak vede jednooký slepého bráchu lesem k babičce a cestou mu větvička vypíchne oko? "Tak jsme došli brácho", povídá a brácha: "jé prima, ahój babi"....
Tak nějak podobně jsem se cítil dneska ráno. Hezky přimrzlo, tak jsem si vyrazil trošku provětrat organismus na lehký klus. Ve sluchátkách Manowar, venku to vypadalo, že možná vyleze sluníčko, no prostě paráda. Uběhl jsem asi půl kilometru a při seběhu do "myší díry" pod kolejemi na úplně rovné cestě lup, špatný došlap a levá gramlonožka opět podvrtnuta. Sice tentokrát bez pádu, ani to nebyla taková škuba jako posledně, nicméně kotník opět nádherně otéká a počítám, že nejpozději pozítří bude hrát všemi barvami jako papoušek. Zkrátka hezký výronek.
Co z toho plyne?
- hrábl jsem do starších věcí a začal poslouchat toto:
fakt parádní muzika, vůbec nechápu, jak jsem bez ní mohl tak dlouho existovat.
- pravděpodobně jsem běžecký návrat uspěchal. To už podruhé neudělám, takže pauza od klusu minimálně do konce února možná déle. Tím také padají jakékoli úvahy o jarních běžeckých závodech
- asi se budu věnovat víc kolu, ale v tuto chvíli fakt nevím, jsem dost otrávený a zklamaný.
- bez běhu pro mne plavání ztrácí totálně význam, protože o nějakých výsledcích na TT v létě s ohledem na reálně více než dvouměsíční zimní běžecký výpadek nelze pomýšlet. Bez plánů v TT budu motivaci k plavání hledat jenom opravdu velice obtížně.
- naprosto vážně přemýšlím, že se vykašlu na jakýkoli systém zavánějící tréninkem a budu se věnovat společenskému tanci, zdokonalování v cizích jazycích, šachům, dámě a tak. Do toho se podle chuti občas projedu na kole.
No a finálně z toho plyne fakt, že si dávám pauzu od psaní blogu. Zejména tedy proto, aby se nestal příliš plačtivým, případně nesportovním, když toho sportu ubude. Pozitivní je, že jsem si nedal jako loni žádné závodní cíle, čímž mi reálně výpadek zase až tolik nevadí, protože všechny závodní abmice zůstávají stejné a to nulové:-).
Takže ať se vám všem zranění vyhýbají, ať si můžu aspoň přečíst, jak se dobře sportuje jiným:-)
Zdar.

neděle 16. ledna 2011

Týden s novinkami

Sice týdenní přehledy psát nebudu, ale když bude o čem, tak občas jo. Teď to ve světle minulého týdne vypadá na nějakou pravidelnost, ale nenechte se mýlit.
Tento týden začal, řekl bych, skoro standardně.
V pondělí jsem chtěl ráno vstát, ale nevstal, chtěl jít v poledne plavat, ale nešel a chtěl to dohnat aspoň večer na trenažéru, ale po třičtvrtě hodině to zabalil. Prostě start na pohodu.
Úterní ráno už bylo ve znamení populárního hesla "leden, měsíc síly" a z toho plynoucího povinného vstávání ráno na posilování. Pevné rozhodnutí vstát v pět jsem přehodnotil ve 4:55 a přetočil budíka na 6:30. Vono věděl jsem, že budu vstávat ve středu po čtvrté ráno kvůli nekřesťanskému termínu 1. schůzky v Práglu, iniciativa mne tedy přešla. Bez posilky, s pevným rozhodnutím v poledne plavat, jsem plavání vypustil. Holt člověk míní a operativa mění. Odpoledne jsem tedy musel doma slušně poprosit, odposilovat a potom ještě odvrtět trenažér. Řeknu vám, sebe bych doma nechtěl:-)
Středoprágl a s tím klasicky volný den. Tedy spíš "volný", protože každý den začínající ve 4:00 je nadměrně dlouhý, když se člověk dostane do betle až po půlnoci.
Ve čtvrtek jsem byl fakt pevně, ale pevně rozhodnutý pro 3 fáze. Leden měsíc síly pokračuje a kdy dohnat plavání když ne ve čtvrtek, že? Od samého rána se to vyvíjelo skvěle. Zkuste vstát po 20-ti hodinovém dni v pět. No Alda by asi na bazén vstal, ale mně prostě 3,5 hodiny spánku přijde zoufale málo. Ostatně to i hodin 5, ale přece jenom je to vlastně o polovinu delší noc, než 3,5. Přes poledne se mi tam nasáčkovala nějaká call conference, do vody jsem tedy lezl ve 13:30, když už jsem myslel, že budu zase bez plavání. Nakonec jsem se pěkně zrasoval delfínem na pouhých 1,6km.
Odpoledne nebylo kam utéct, zase poska a kolo v jedné mírně dělené odpolední fázi. Při dřepech jsem si jako bonus pitomě natáhl zboku pravé stehno a bolí jak čert. Na kole jsem ho sice trochu rozjel, nicméně uvidíme co dál. Do postele jsem lezl pěkně prošitý, fakt dost dobrej čtvrtek.
Těžko se po něm divit pátku bez ranní fáze. Tím jsem tento týden dosáhl mimořádné, 100%-tní neúspěšnosti ve vstávání. Kdy jsem naposledy dosáhl na 100% v čemkoli už ani nepamatuju:-) V poledne jsem ale stihl zaplavat, 1,9 km s packama na zrasování ručiček a zejména ramen postačilo. Zásadně jsem to ovšem zúročil večer.
Tady přichází 1. novinka tohoto týdne a, řekl bych, naprosto revoluční tréninkový motiv. Začal jsem totiž s milostivou paní navštěvovat taneční kurzy manželů Šrámkových, kde mne čeká 9 standardních dvouhodinových lekcí, prodloužená a ples. Prostě o pátky vystaráno až do konce března. Obsadili jsme ve třech párech přesnou čtvrtinu kurzu a byla to fakt legrace. Šrámkovi jsou velice sympatičtí a jednotka utekla jako nic. Tréninkově zatím méně přínosné, vždyť úvodní blues je dosti nenáročný a pomalý tanec s klíčovým parametrem nízko uložených rukou. ovšem následný foxtrot se již jednak odehrává ve svižnějším tempu, hlavně však vyžaduje standardní držení páru se zvednutýma rukama. Ramena plakala celou druhou hodinu:-). Těším se na další lekce po pátečním "packování".
V sobotu jsem se vstát nesnažil. Kurz končí v deset, do postele člověk leze pozdě a ráno jsme jeli vyzvednout děti k rodičům (obětavě hlídajícím zabávájícím se rodičům), kteří nás navíc velkoryse pozvali na oběd. Odpoledne se nějak natáhlo, dostavil se totální kopr a jediné, k čemu jsem dokopal své tlusté líné tělo, byla hoďka trenažérování. Jakoby ZDV, ale příliš krátko.
Neděli jsem plánoval jako začátek běžeckého tréninku.  Od výronu jsem neběhal, nejdřív to nešlo kvůli bolesti, pak bylo kluzko a na konec jsem se propracoval ke standardnímu "asi to moc nepůjde, tak se mi vlastně nechce". No ale dneska počasí vypadalo podle předpovědi nadějně, tak půjde dopoledne. Jénomže, týdení spánkové resty se promítly do lezení z pelechu kolem devítky, čímž se dopoledne muže aspoň občas pomáhajícího doma výrazně zkracuje. Venku bylo beztak divně, není tedy nic snažšího než přeložit trénink na odpoledne.
Odpoledne vykouklo sluníčko, čímž se sešlo několik faktorů: slušné počasí, nějaká střední nechuť jít běhat a Milošovo dotazy, jestli už jsem vytáhl horáka (neprozřetelně jsem mu existenci svého pravěkého majetku zmínil). Výsledkem byla cesta do sklepa, nafoukání gum, lehké namazání a výjezd v lednu. Poprvé po asi 10-ti letech, možná déle. Odjel jsem hezkých 40km za necelé dvě hoďky a fakt se mi to líbilo, což je druhá novinka tento týden. Napadá mne u toho lehká asociace. Když jsem v roce 2007 začal spekulovat o IM a trénoval podle Michala, vedli jsme debaty o zimní cyklistice. Michal striktní nepřítel indoor aktivit, já striktní nepřítel škaredého počasí a zimního kola vůbec. No a letos? Michal si koupil trenažér a já vyrazil v lednu ven.
A to by stačilo.

neděle 9. ledna 2011

Výjimečně týdenní souhrn

Sice jsem na týdenní přehledy rezignoval, protože mne jednak nebaví je psát, druhak dost silně pochybuji, že někoho baví je číst. Ono je to stejně většinou o nedodržování zásad, vynechaných tréninkových jednotkách, nezvládnutých jednotkách případně o následcích zvládnutých jednotek :-).
Tento týden se mi ale nad očekávání povedl, tak se mimořádně trochu pochválím. Ostatně nikdo mě nepochválí tak hezky, jako já, že jo.
V pondělí se odehrála 1. velmi zajímavá věc a to plavání. 1. od závodu na Lipně v půlce prázdnin. Sice jenom půl hoďka v polední pauze, ale každý začátek je těžký. Večer jsem si ještě sedl na kolo a dal si hoďku a půl trenažéru. Asi po hodině mne pořádně vystrašil powertap, který přestal fungovat. Naštěstí se ukázalo, že problém je prostý: každé zařízení na baterku holt tuto časem vybije, uff.
V úterý jsem stejně jako v pondělí nevstal, vůbec mám v poslední době značné problémy s ranní morálkou, kdeže časy 2007, 2008 jsou. Ono se mi stejně do běhu zatím moc nechce. Kotník je pořád občas cítit, tak ho nebudu dráždit. V poledne jsem zopakoval plavání (už druhá jednotka v týdnu, tý jo) a večer jsem si zopákl trenažér. Lehkou hodinku s kadenčními úseky.
Pravidelná středeční Praha značí volný den.
O čtvrtku jsem už tento týden psal, čili jenom suma sumárum ráno poska, v poledne plavčo a večer trenažér.
V pátek jsem chtěl fakt najisto vstát, ale dopadlo to všechna rána tento týden, čili prdlačku. Večer jsem si dal aspoň pro formu hodinku na trenažéru, ať jde aspoň váha trošku dolů. Novoroční maximum 107 je už přeci jenom přeháňka a večerní pohyb před spaním místo vína a sejra je celkem učinná metoda:-)
V sobotu to vyšlo na další dvoufázový den. Teda nebyly to ani tak dvě fáze, protože k tréninku jsem se dostal až odpoledne po návštěvě filmu "Já padouch", který děti totálně nadchl. Nejdřív jsem si lehce zaposiloval, dal salátek a nasázel tam pár silových intervalů na trenažéru, jak to má velké E rád.
V neděli jsem fakt chtěl jít ráno běhat, ale v sobotu večer jsme si otevřeli tak dobrou bílou rulandu, že jsem u ní seděl skoro do půlnoci, ráno tedy opět neklaplo a místo toho jsem se pěkně válel v posteli, taky dobrý. S ohledem na hnusnou inverzi venku a Matýskovo silné nachlazení vyhlásila manželka pyžamový den, který jsem narušil jenom dalším cyklotréninkem na trenažéru, tento týden v pořadí šestým, celkem psycho že? Původně jsem chtěl jet 2 hodiny ZDV, ale dnes už mě to fakt drsně nebavilo, tak jsem to po hodině dvacet zabalil a tím nedosáhl o 22 minut na 12 hodin za týden.
I tak jsem ovšem spokojen, myslím totiž, že maniaků, co odtrenažérují za týden 7,5 hodiny není za tolik.
Každopádně příští týden už snad začnu i vstávat :-)

čtvrtek 6. ledna 2011

Trenér říká: "Leden měsíc síly"

Nedávno jsme vedli s Milošem Endurainingem 1. diskusi jak skládat trénink na kolo a v jedné reakci mi Miloš napsal: ....položit se do toho, soustředit se na "leden měsíc síly"....Tato formulace mě fakt dostala až tak, že jsem se dnes pustil do experimentu. Ještě před jeho popisem vysvětlím, jako ono Milošovo "leden měsíc síly" má vypadat. V zásadě jde o 2 jednotky, z nichž 1. je posilovna (pochopitelně obsahující cvičení nohou) a druhá nějaká intervalová divočina v kopcích, ať už běžecká, nebo cyklistická. V mém případě zatím cyklistická, protože hňápat do stále trochu bolavého kotníku 106-ti kilama si netroufám.
Jelikož je tato kombinace mimo víkend těžko zvládnutelná, řešil jsem to loni večerní posilkou a ranními výběhy kopců, což po výronu zatím nejde. Experiment tedy spočíval v zařazení posilovny časně ráno, ještě před prací. Dokoupil jsem kolečka k čince (poslední 2 pětky syčáci, chtěl jsem 4, 2,5 kg neměli v Hervisu vůbec!) a šup. Jo, cvičím aktuálně doma, jednak se mi nechce do fitka, páč jsem tlustej, druhak časově to vychází daleko nejlíp. Sice jsem limitován ve výběru cviků (u noh obzvlášť), ale při troše kreativity se to dá. Jediný větší limit je váha na dřepy, kde můžu dřepat jenom to, co si zvednu ze země, ale kompenzuji to vyššími počty opakování, což ani Milošovi nevadí. 
Tak teda, běh nalačno je celkem dobrá věc, posilování proti tomu dost nářez, ale přežil jsem s tím, že večer si sednu na trenažér. Kolega mě ale ještě ukecal, ať jdeme plavat (považte, tento týden v pondělí jsem plaval prvně od závodu na Lipně v červenci a ve čtvrtek už jsem ve vodě potřetí, to je morálka :-)), tak jsem si řekl "leden měsíc síly", hodil do tašky packy a šel na to. Bez ohledu na totální zmar stylový, pocitový a vůbec plavecký celkově, jsem odplaval nějaké motýlky a packové motivy na sílu v celkové délce 1600m, takže z vody jsem lezl po žebříku, bo zvednout na rukách se nešlo:-) Už se těším na březen, to je tuším měsíc knihy
Večer jsem si ještě odkroutil hoďku a půl na trenažéru 5x5 minut silových intervalů a mám splněno. Sláva, dneska si postel fakt zastloužím:-)