sobota 3. prosince 2011

Listopadové bilancování

Nějak mi ten blog skomírá. Tak trochu ho vidím stejně jako s0cketka, když mám v hlavě téma, není čas nebo chuť. Když je čas i chuť, nějak chybí aktuální silné téma.
Třeba článek o reprezentačním bále Vinařství Jakubík s nedělním zakončením v La Nautice, kde byl uloven a sněden pořádný humr, mám rozepsaný už skoro měsíc. V nadšení z akce jsem se do něj pustil, nestihl ho dopsat, pak nebyl čas a když zase byl, nadšení bylo fuč. Asi ho ještě přes svátky dopíšu, ale to už nějak nebude ono, bo kouzlo krásného víkendu je v čoudu.
Nechal jsem se tedy inspirovat Aldou, který aniž by si to nechal schválit čtenáři, klidně přešel z detailního týdenního reportu na souhrnný měsíční. Asi nesmí prozrazovat tajnosti z kuchařky jeho tréninkového gurua :-). Týdenní interval se ukazuje jako nevhodný, resp. neudržitelný, nemám na to chuť. Ostatně neúspěch seriálu "do trikombinézy" z pohledu autorské impotence hovoří za vše.
Mrkneme se tedy na listopad tak nějak globálně. Po říjnovém takovém všelijakém flákání způsobeném hlavně od poloviny měsíce čekáním na nové kolo, kdy už se mi prostě nechtělo jezdit na stařičkém supíkovi, se z listopadu vyklubal celkem dost cyklistický měsíc. Přímo bych řekl hustocyklistický měsíc.
Rozhodl jsem se totiž čelit faktu brzké tmy a pokračovat v případě jenom trochu příznivého počasí v dojíždění do práce na kole. Do toho občas o víkendu na chvíli a hle, dalo 665 kiláků a skoro 30 hodin. Co se mne týče, naprostý listopadový unikát.
Slabší už to ovšem nutně bylo s během. Koncem října a začátkem listopadu jsem se docela rozběhal, no rozběhal, resp. dostal jsem se aspoň do stavu, kdy jsem nebyl z desítky 3 dny nemocnej, ale po obdržení Rohlíka (takto neoriginálně jsem začal říkat novému biku) jsem to začal řádně flákat.
Výsledkem je legračních 67km za necelých 7,5 hodiny, což mimo jiné svědčí i o velmi velmi nevalné běžecké formě, nic překvapivého že? Je ovšem fakt, že se zatím snažím tlačit co nejvíc dolů tepy, tempo tedy nutně kulhá, resp. nohy kulhají tempo je nízké :-)
Ještě větší sranda než běh je plavání. Na bazén jsem zašel 3x na půl hodiny a je z toho impozantních 4,8km, téměř přesná desetina Aldovo bušení. Nemůžu si pomoct, ale fakt nechápu, co ty klucí na tom chlóru mají :-))
Začal jsem taky trošku cvičit, ale zatím jenom lehce doma, takže to ani neznamenávám. No ale abych taky trochu nahonil hodiny a příblížil se těm jakoby železňákům, tak si do deníčku píšu i tanečky. On je to taky někdy řádný záhul, jenom co je pravda. No a toho nám vyšlo pěkných 13 hodin. Bohužel, stříbrné taneční jsme už ukončili, zbývají tedy taneční středy no a od neděle jsme přihlášeni na pokračování salsy. Bohužel je zatím ale zatím (nepochopitelně) přihlášeno málo párů, hrozí tedy nekonání se kurzu, což by byla škoda. Zlaté kurzy nám totiž začínají až v polovině ledna:-).
Když to spočtu, tak suma sumárum jsem v listopadu odpohyboval (schválně nepíšu odtrénoval, abych to neschytal, že tomu říkám trénink:-) nějakých 51 hodin a váha se konečně vrací ke 101, kde už jsem byl v září, ale pauza a bohatý podzimní společenský program mě pár kil nahoru zase stály. Dosáhnout do vánoc docentury tedy nebude až tak snadné i s ohledem na počasí, jež v prosinci už určitě nebude tak příznivé, jako bylo v listopadu. Abych nakonec ještě nemusel začít plavat :-)))

pátek 11. listopadu 2011

Dneska prvně po tmě na kole

Normálně jsem dneska poprvé v životě plánovaně vyjel na kole po tmě a protože mě můj kamarád Doom láká na temnou jízdu už dlouho, vymyslel trasu Olomouc Přerov opravdu lahůdkově: z větší části terénem, který vůbec neznám a to ani za světla.
Mrknout se na ni dá třeba tady.
Teda řeknu vám, jízda po tmě je dost jiná, než za světla (trochu překvapivě že? :-)).
Nevím, jaké s tím má kdo zkušenosti, ovšem já do dneška neměl prakticky žádné. Protože jsem ale spolu s novým kolem plánoval, že jízdy do práce a z práce po tmě nastanou, musela večerní premiéra přijít dříve či později. Upřímně řečeno, zpočátku jsem měl pocit, že přišla zbytečně brzo.
Vyjížděl jsem už hodně za šera, v zadu sigma cube (červené světýlko svítící i do stran) a jakýsi šílený blikátko s wattovou ledkou, na špicicích takový ty reflexní válečky, na nohách reflexní pásky, na batohu reflexní potah, na dynamu pověšené světlo Son Edelux (na mizerné 3 watty svítí veeeelmi slušně) a k nim na pomoc 1000 lumenů svítící bateriové světélko z dealextreme.
Dost dobrá kombinace, svítí to pěkně, ovšem nemít sebou navigátora Dooma, v polích se ztratím jedna dvě.
Jinak parádní výlet, jasno, úplněk (no abych jenom nechválil, zima jaxviňa:-), naprostá většina cesty zcela bez aut až na posledních 8km z Brodku do Přerova.
Další pozitivní jev terénu ve tmě je poměrně pohodlné krocení tepů, bo jak člověk i se slušným světlem hůř vidí, moc se nežene a udrží tepy dóle bez nějakého obzvláštního soustředění se.
Zkrátka se mi to moc líbilo, nový rozměr cyklistiky objeven.

čtvrtek 10. listopadu 2011

Když se zimák trochu zvrhne ;-)

Sice jsem měl v plánu napsat článek o reprezentačním bále vinařství Jakubík ve Zlechově, dokonce už jsem ho rozepsal, ale událost dnešního dne ho jednoznačně přebila.
To jsem tak uvažoval, jaké kolo na zimu. Stařičký superior již odmítá řazení, brždění, revitalizovat se mi ho nějak nechtělo, tak jsem se díval po něčem jiném.
Požadavky byly jednoduché: maximální bezúdržbovost, řazení v nábě, optimálně dynamo v přední nábě.
Jsem tak natěšený hodit sem fotky, že si historku, jak se moje naděje na pořízení kola snižovaly, až jsem našel snad jedinou firmu na světě, která je ochotná prodat kolo i na podzim.
Hádejte, která to byla. První 3 si můžou rozdělit stupně vítězů:-)
Tož teda, nakonec mi dneska dorazil tento bike:


Takže se hezky představíme: Torain - C1 29er
A pěkně z druhé strany
 Pravda, pedálky jsou stařičké, protože ještě nejsem úplně rozmyšlený, jaké pořídit a jak řešit tretry. Takže zatím klasické "platformy" a za čas se uvidí.
Chvilku jsem uvažoval nad JecminekM, ale nakonec vyměkl
 V Duratecu umí i zvolený text na rám. Takže po nějaké době mám zase podepsané kolo. Jedno se stejným podpisem už na Přerovsku silnici brázdí pod jedním sveřepým ironmanem. A kvízová otázka číslo dvě: který ironman to je?

rohloff a řemen, krása!
 Toto je ovšem lahůdka že? Vícerychlostní náby se mi vždycky líbily. Na 9-ti kvalt od Sachse jsem se chodil dívat do Miko-Cycles už před nějakými dvaceti lety. Dneska tedy představuji absolutní vrchol "speedhubů" 14-ti rychlostní Rohloff ve spojení s relativní novinkou: řemenovým pohonem. Uvidíme po delších zkušenostech, po první krátké jízdě jsem v rauši:-)
cože, dynamo? Jo, dynamo!
Dynamo v přední nábě jsem zase záviděl manželce. No a když ho Shimano dělá i v řadě XT, slušně utěsněné, neberte ho, že jo. Sice jenom 3 wattíky a 6V, ale dobrej luxeon bez obav o baterku. A svítí od 5-ti kiláků v hodině!
pohled zepředu
 Jojo, to pod vidlí je fakt světlo a svítí dobře jsa napájeno z dynama
řazení....
Pohled na "rohlíka z druhé strany".
Jak se tak dívám na fotky, měl jsem zababranej objektiv foťáku. Už je vyčištěn, takže u pohádky, jak se na českém netu kupuje koncem srpna kolo s daleko drsnějším průběhem, než to bylo lóni se spešlem, přibudou ještě nějaké bez fleku, s rohama, košíkem, bezpečnostními prvky a dost možná už i blatníky.
No a to je pro dnešek všechno. Ještě musím nacvakat odrazky na špice, přidělat blikačky (dozadu jsem dráty z dynama netahal) a zítra už zase hurrá do práce na kole!
Jo a málem bych zapomněl, musím na tomto místě poděkovat paní Kateřině Duchkové z Duratecu, která se mnou měla svatou trpělivost, udělala mi opravdu luxusní cenu a to kolo je vůbec nádherné. Díky!



sobota 5. listopadu 2011

Zimní příprava nevím na co, týden 1. : Běhám, teda doufám a dokonce i plavu! :-)

V úterý 1.11.2011 jsem po velmi dlouhé době vyběhl ráno. Po opravdu velmi dlouhé době, skoro roce. To je fakt dlouho, že?
Po laborování s kotníkem po obnoveném výronu na začátku roku jsem se rozhodl, že nebudu tahat čerta za ocas, do triatlonu se stejně nehrnu a tak si udělám cyklistickou sezónu. Teda sezónu, to je asi trochu silné slovo, protože sezóna má nějaká svoje pravidla, období, návaznosti a tak, na což jsem se rozhodl pěkně vykašlat a jenom jezdit nebo se třeba i vozit.-) na kole.
Přineslo to i novinky, například abych úplně neshnil, vytáhl jsem stařičkého bika superior (ještě starý dobrý CrMo rám) a začal jezdit už v únoru, považte! já jezdec do hezkého počasí. Oblatníkovaný bike mi potom dělal společnost celé jaro i léto, abych mohl sportovat venku i při nevalném počasí, kdy by běh nevadil, ale jízda na silničce bez blatníků už by zas tolik nebavila (ještě méně potom pochopitelně baví její údržba). A co jsem nezjistil: nejsem z cukru ani na kole, ba dokonce mě ani neponižuje jízda na 15 let staré herce.
Dosavadním výsledkem tohoto stavu je najetých nějakých 8500km, což je naprosto bezkonkurenční roční výkon za celou dobu, co se o ježdění pokouším.
Fér bude rovněž poznamenat, že jsem letos zatím celkem uplaval cca 4km, všechny v otevřené vodě na dovolené:-).
Takže pohoda, ale běh prostě chyběl, s tím se holt nedá nic dělat. Zhruba od září zkouším trochu poklusávat. Sám nemám morál, takže jsem zvolil variatnu poledního poklusávání v parku s kolegou. Tak těch 5-6km kolem půlhodiny, on je trochu rychlejší, takže žádná velká plácačka pro mě.
Od půlky října se potom celkem válím, na silničku už není počasí, na bika jo, ale protože je novej na cestě, na starýho už se mi nechce a něco dělat už by chtělo začít, rozhodl jsem se do příchodu kola pro kombinaci severské chůze a trochu serióznějšího běhu.
No a v úterý byl den D, tedy spíš N: návrat k rannímu běhu. Úplně jsem zapomněl, jaká je to paráda. Sám, po tmě, v mlze, pěkně chladno, nohám se nechce...., prostě paráda.
Trochu jsem tedy přehodnotil muziku a v rámci rytmické přípravy poslouchám třeba toto:

nebo i toto:

a mám toho fakt hromadu, playlist by odhaduji stačil na 2-3 maratony (i pomalé:-) a velmi mi to usnadňuje předsevzetí zbytečně zpočátku nepřepalovat nemluvě o nově objevené poloze romantika, která při ranním svítání dostává spoustu prostoru :-)
I tak už jsem ovšem tento týden při pátku prakticky zdvojnásobil letos odběhané kilometry (doposud 35 a přidáno 25) a stejně je tomu s plaváním (doposud 4 a přidány další 3), takže jsem zimní přípravu zahájil parádním týdnem s více než půlroční náloží v běhu i plavání za jeden týden:-))
Nejsem si ovšem jist, zda se mi v dalším podaří objem opět zdvojnásobit a to i přesto, že tento týden už nic nepřidám. V sobotu mě čeká ples ve Zlechově s návratem v neděli po obědě a odpoledne další tanečky.
Aspoň ale budu v pondělí odpočatý na již druhý týden "zimní přípravy nevím na co"

pátek 7. října 2011

Romantikem? No asi jo!

O našich tanečních záležitost jsem toho moc nepsal, protože zatím velice není kromě výuky o čem. Přesto se musím zmínit o jedné věci, kterou je moje stále silnější propadlost waltzu. Baví mě všechno, resp. všechno, co jsme zatím zkusili, ale waltz prostě vede.
Mezi všemi je jeden, totiž pardón JEDEN a na tom fakt ulítávám. Nemám problém dodržovat dlouhé kroky, ani zdvihy, ani prostor, prostě dávám tam ten sport (jak říká mistr Libor) tak nějak sám od sebe. A aby to nebylo úplně nesportovní, tak jenom na okraj zmíním, že ač je waltz pomalý tanec, když se do toho člověk pořádně opře, bez problémů u písně Kiko Makashimy propotí košili.


P.S.: a jestli se chcete zasmát, tak když si tohle osolím, tančím waltz sólo i u luxování. A jak se mi zdál byt na tyto věci (luxování) zbytečně velký, tak teď jsou mi místnosti úzké i krátké:-).
Tož příjemný poslech.

sobota 1. října 2011

Do trikombinézy část 3.

Po nějaké době jsem zpět s původně týdeníkem (pravidelnost vydržela reálně týden:-)) a nyní oficiálně naprostým nepravidelníkem, kterak se MOŽNÁ někdy vrátím do trikombinézy.
Reálně je váhový vývoj mírně optimistický. Ranní hodnoty na displeji se v posledních dnech stabilizovaly kolem 101kg, tzn. "docentůra" je na dohled. Je třeba ovšem konstatovat, že ambice byly zcela jiné a když jsem se do seriálu pouštěl, tak nějak jsem v současné době očekával váhu někde kolem 95kg.
Vypadá to asi takto:
takže žádnej zázrak se nekoná a ani žádné nadšení nepanuje. Byť mírný pokrok (v mezích zákona :-)) se dostavil.
Ono teda není divu, spíš je div, že těch kil není mnohem víc, dole samozřejmě. Ke dnešnímu dni jsem totiž poprvé v životě překonal 8000km najetých na kole a zatím nekončím. Objem je ale asi tak jediné, s čím můžu být spokojen. Výkonnost není, síla není, od 1% stoupání cítím problémy, no prostě furt jezdím úplně blbě.
Připravuju ale experiment se zimním ježděním, tak uvidíme výsledek. Co se u mne totiž letos zásadního odehrálo, je rostoucí nechuť k indoor aktivitám. Když už se hýbat, tož hybaj ven. Každopádně zimní detaily jsou zatím utajené, jak to bude vypadat, zejména tedy po stránce technického vybavení, si nechám, až bude technika doma.
Na co se fakt chystám, je běh. Z kotníku zatím nemám vůbec dobrej pocit, takže opatrné klusy fakt až pod 100kg a spíše se budu věnovat nordické chůzi, kdyby to váhově vycházelo špatně.
Pro dnešek tedy asi všechno a kdyby to tady náhodou ještě někdo četl, tak v dohledné době nashle :-)



neděle 21. srpna 2011

Trochu nesportovní fotoreportáž z letu balónem

Jako jeden z dárků k narozením jsem obdržel letenku na let balónem, no páni, to už jsem si dlouho přál. A na sobotu po menších plánovacích komplikacích padl den D.
Protože samotný let je silný zážitek, bohužel ovšem jenom obtížně reprodukovatelný, rozhodl jsem se vyrobit poněkud netradičně fotoreportáž.
Takže pojďme na to :-)
Nejdřív se musí vytáhnout koš
zkompletovat hořáky
potom přijde na řadu 250 kilo těžká taška s vlastním balónem
balón vytáhnout
rozbalit
to vše pochopitelně trvale pod bedlivým dohledem mého doprovodu:-)
rozbaleno, začínáme nafukovat...
foukáme...
a foukáme
už topíme!
ono to snad fakt poletí...
Ty pako, dyť Ti to uletí, přestaň fotit a val do balónu (řikala manželka:-)))
maminko a tatínku, fakt letím
ahoj ženo a děcka, snad se ještě uvidíme
mravenci jacísi....
takové letecké foto nemají naši ani na mapy.seznam.cz:-)
Moravská brána z balónu
tajemné kruhy v obilí, zdravím Erichu :-)
ještě televizní vysílač, jak ho normálně nevidím
a na závěr samozřejmě nezbytně nutný západ slunce se siluetou tentokrát nikoli líbajících se hlavních hrdinů, ale vysílačky Motorola...
No a po západu už jsem nefotil, bo při přistání už jsem měl přístroje raději uložené ve futrálu. Samotný dopad byl neočekávaně hladký, skoro až nudný. Následně jsem si vyzkoušel skládání balónu, které je o dost snažší, než jsem čekal a byl povýšen do balónového šlechtického stavu "von Rymice", protože u těch jsme přistáli.
Povýšení proběhlo křtěním všemi živly, jež spočívalo ve fouknutí na hlavu (vzduch), ohoření vlasů zapalovačem (oheň), posypání hlavy hlínou (země) se závěrečným politím toho nadělení vodou. No paráda.
Ještě jsme vyfasovali absolventské certifikáty, dali si sektík s jahodou a davaj domů. Prima večer jsme potom doma dojeli na dalším sektu jako definitivní tečkou za červnovými narozeninami.
A to je vše přátelé :-)





pondělí 1. srpna 2011

Do trikombinézy část 2.

Minulý týden nakonec dopadl dobře. Sice jsem měl z celkem opulentních večeří na Chvalčově obavy, nicméně 13,5 hodiny tance ve 4 dnech asi sehrálo rovněž nějakou roli.
Výsledkem je pozitivní zjištění: v pondělí váha ukázala 104. Uznávám, je to jistě v rámci statistické chyby, ale je to taková první vlaštovka.

Druhý díl je tedy celkem optimistický, byť v kopcích to zatím necítím. (Kecám, jel jsem dneska jenom rovinu :-)))

neděle 31. července 2011

Krátká zpráva ze soustředění Taneční školy Šrámkovi

28.7. nastal dlouho očekávaný dýchánek. Taneční soustředění. Už jsem se v životě soustředil na kde co, ale akci s minimálně 4-mi hodinami tance denně jsem zatím nezažil.
Těšili jsme se ze dvou důvodů. Samozřejmě bylo cílem se trochu zdokonalit v tancích a pořádně si v málo lidech zatančit na velkém place, ale chtěli jsme se i trošku blíže seznámit s kolegy, se kterými se už půl roku potkáváme na tančírnách.
Eva
Libor (celý v černé)
Akce se odehrávala v malebné obci Chvalčov u Bystřice pod Hostýnem, za cvičiště posloužil sál místního kulturního domu, většina účastníků bydlela v příjemném hotýlku Říka a zapomenout nesmím ani na pořadatele celé taškařice, Libora a Evu Šrámkovi, majitele stejnojmenné taneční školy. Při té příležitosti nemohu nezmínit Liborův odhad "kulturák je zhruba 300 metrů od Říky", který dal vzniknout heslu prvního dne, jímž byla "Šrámkova třístovka". Její skutečná délka činí 1250m :-))
Hned ve čtvrtek se ukázalo, jakou výhodou je být pokročilým tanečníkem. Ti totiž začínali až 18:30 večer, zatímco začátečníci již v 17:00. Abychom v klidu před začátkem ubytovali, vzal jsem si raději už ve čtvrtek dovolenou a stihl se i ráno chvilku projet na kole.
Ale zpět na Chvalčov. V 17:00 jsem prvně propotil triko u walzu. Člověk by řekl pomalý tanec, ale když se přestane tančit "langsam", legrace končí. Hlavní součástí nácviku byl prvek tkáň (vůbec jsem netušil, jak pozoruhodné názvy mohou mít taneční figury), který se nám moc nedařil, takže jsme to hned večer natáhli ještě přes pokročilé (bystrý čtenář již jistě dávno pochopil, že jsme se soustředili v kategorii začátečníků spolu s dalšími čtyřmi páry)
walz ve volném držení
Večer se ještě chvilku posedělo a v pátek davaj na 9:00 zase na sál, kde do nás krotitelský pár tlačil pro změnu tango (to nám po počátečním cukání docela jde, jenom si nepamatuju název nových kroků)
asi tango, ale ruku do ohně bych na to nedal
a valčík. Ten jsme si natáhli i přes pokročilé a musím konstatovat, že přechodech vpřed i vzad jsme udělali velmi slušný pokrok, trochu jsme i zabojovali s otáčkou vlevo, ale ta už byla daleko nad rámec začátečnického programu.
Po obědě nás potom čekalo opakování standardů společně s pokročilými (hoďka "practise") a další jeden a půl hodinový blok standardů. Quickstep a další opakování. Večer už to bylo v nohách trochu cítit, takže jsem u večeře čeřil stojaté vody taneční módy nasazením kompresních podkolenek:-).
V sobotu nás kromě latiny čekala i grilovačka u Vlada a Martinky, kteří mají u Chvalčova překrásnou chatu s velmi příjemným posezením.
Úderem deváté (dobře, tak ne úplně přesně, ale přece nemůžu napsat úderem 9:11 a úder v odstavci chci) se začalo zostra sambou. No ty vole, to je mazec. Když se člověk dívá na zkušené, vypadá jakoby nic, takové vlnění se na muziku, pohodička, lážo plážo. Asi není většího omylu. "Uhoupat" správně zdvihy a do toho zcela nové kroky, no mazec. Šlo mi to asi ještě hůř než salsa, ale stejně jako salsu jsme to na konec asi zlomili.
I samotný šéfkrotitel občas potřeboval od našich kreací relaxovat :-)
Po chvíli blbnutí ještě s pokročilými jsme šli raději na oběd, trochu dáchnout před odpoledními practise a pokračováním latiny, tentokrát cha-chou a rumbou. Jak mi cha-cha jde, tak mi rumba nejde, v průměru tedy celkem solidní:-).
Lepší fotku hostitelky jsem já jelito neudělal
Vlado dělí maso hladovým
No a večer hurrá na kopec na trochu té grilovačky. Vlado s Marťou připravili opravdu báječné posezení a patří jim rozhodně největší dík za výtečné zázemí.
Večírek se ovšem nadmíru vydařil po všech stránkách.
Maso vynikající a v hojném počtu, na postu grillmastera se vystřídalo povícero lidí, ale přítomný paparazzi byl obzvláště pyšný na žánrovou fotografii "taneční mistr mistrem teflonové plochy":-).
Taneční mistr mistrem teflonové plochy
Nebylo samozřejmě jenom maso, ale i zeleninka a saláty, kterých se chopil zdatný tým José Ždibery
No a pak se jedlo, pilo, hodovalo, vedly se řeči až se všichni unavili a šli spát.
José a jeho chólky z kuchyně
..a jedlo, pilo, řeči se vedly..
Na tomto místě musím prohlásit, že ráno jsme se definitivně rozhodli pilně následující rok tančit, abychom na dalším ročníku soustředění dostali důvěru startovat v pokročilých, protože kurňa nedělní začátek v devět byl fakt ukrutný. Rejpal by samozřejmě mohl namítnout, že nás přece nikdo nenutil sedět zase až do konce (resp. nenutil mne, protože ženu jsem nutil já, mám už takovou asi nemoc, že jak se mi někde líbí, nechám vymést až uklízečkou spolu s vajglama:-)), ale s tím holt nic nenaděláme. S pokrokem do pokročilých ale něco udělat můžem.
Jinými slovy, v neděli ráno byla opakovačka latiny s novými prvky do jive skutečně náročná, je i docela možné, že část "viny" kromě pozdního návratu nesla i naakumulovaná únava. Po dopoledním bloku už potom následoval jenom společný oběd a odjezd domů.
celá sestava "bez rozdílu kategorií":-)
Co na závěr? Snad jenom poděkovat všem účastníkům za skutečně perfektní společnost a partu, Martince s Vladkem za bezva večírek, Evě a Liborovi Šrámkovým, že takovou akci pořádají a také, díkem největším, své ženě, která to s mým občasným raplováním nemá vůbec lehké. Tož na rok zase na Chvalčově.
A úplně na konec trochu nevyžádané reklamy: láká-li vás někoho tanec a máte pochyby, Šrámkovi můžu s klidným svědomím doporučit.



pondělí 25. července 2011

Do trikombinézy část 1.

Jak jsem již avizoval v předchozím příspěvku, nedělí počínaje se pouštím do dalšího kola nějakého systematického snižování váhy.
Nejvíc práce mi asi dalo vymyslet nějaký vtipný a přitom odpovídající název. Nechal jsem se tedy inspirovat jakýmsi připitomělým seriálem "do plavek", ale odpitoměl ho nahrazením plavek trikombinézou. Ono ne že by mi nezáleželo na tom, jak vypadám, daleko víc mě ale trápí, že krásnou novou trikombinézu svého nového klubu dnes dopnu jenom s opravdu velkými potížemi a delší pobyt v ní s ohledem na životnost zipu bych si nedoporučoval:-)
Dneska se ještě nebudu pouštět do nějakého odhalování "tajností", které jsem na sebe vymyslel a uvedu jenom několik základních technikálií.
Abych byl snadno sledovatelný, budu průběžně umísťovat informace na runningfreeonline.
Vypadá to nějak takto:
Za rozhodující budu vždycky považovat pondělní ráno, které bude měřítkem úspěšnosti předchozího týdne.
No a to by tak nějak stačilo, teda ještě jsem zapomněl, ta dnešní váha byla s trochou dehydratace, protože na samém konci dovolené padlo i nějaké to vínko, bez ořechů a sýra samozřejmě :-))
Tak zase za týden.


sobota 23. července 2011

Vypadá to na nový seriál

Dneska jsem se vrátil z dovolené a musím konstatovat 2 věci:
1) Ve Slovenském ráji je opravdu nádherně.
Co je pro mne navíc velmi příjemné byť nepochopitelné, je praktická vylidněnost celého kraje. V hotelu Ráj (www.hotelraj.sk můžu jedině doporučit, slušné ceny, vstřícný personál, naprostý klid) jsme většinu ze 14-ti strávených nocí bydleli téměř sami, restaurant zel prázdnotou a i okolní priváty s velmi příznivými cenami byly prázdné, soukromé chaty většinou rovněž prázdné, dost z nich (zejména těch větších) zeje prázdnotou očividně delší dobu, jak se dá soudit třeba z keřů rostoucích ze dveří :-).
Méně příjemným důsledkem tohoto stavu je místy komplikované plánování turistiky. Značení sice existuje (místy tedy celkem výrazně ovlivněno na chráněnou oblast intenzívní těžbou dřeva), ale průchodnost cest je často dosti mizerná v důsledku nepoužívanosti. Několikrát jsme museli výpravu operativně pozměnit, protože už pár desítek metrů od rozcestí byla cesta zarostlá lebedou půl metru nad Matýskovu hlavu. No ale poradili jsme si:-).
Vodní nádrž Palcmanská Maša, která se nachází v bezprostřední blízkosti vyniká super čistou vodou a navzdory strašení všech "zkušených" o teplotě zřídka dosahující 18 stupňů, měla pohodlných 21, čímž se v ní dalo parádně zaplavat a plavba ramenem Hnilce, cca 15m širokým a vedoucím mezi skalami cca 2km, je vyložené zážitkovou záležitostí. Ostatně kdy si člověk zaplave pod dvěma železničními přejezdy nad vodou v jednom tréninku :-)
Aby to ale nebylo zase moc pěkné, tak přilehlé obce (Dobšinská Maša a Dedinky) naprosto neřeší realizaci vstupů do vody, kterých je tím pádem poskrovnu a ještě jsou i tak hodně kamenité. Nechápu, rekreační potenciál přehrady to rozhodně snižuje a na přetlak turistů si oblast rozhodně stěžovat nemůže.
No ale nebudu otravovat se zážitky z dovolené, které stejně nikoho nezajímají, leda snad doporučení nejlepší restaurace v okolí: jmenuje se "U Pellého" a nachází se v Dedinkách nad hotelem Priehrada, skutečně výtečná kuchyně, zejména doporučuji halušky s kyselým zelím a pečeným žebírkem, delikatesa, a přejdu k bodu 2.
2) 14-ti denní haluškovou kůru na hubnutí NEDOPORUČUJI :-)
Jejím vysledkem je totiž navzdory celkem aktivní turistice návrat ke 105-ti kilům (skoro 106 ale pssst!), což mě už fakt otravuje. Zítřkem počínaje s tím tedy začínám skutečně něco dělat a protože podobný záměr má i manželka (podmínka nutná:-)), mohlo by to mít i úspěch.
No a abych svoji motivaci posílil, zkusím se o své úspěchy (a samozřejmě neúspěchy i ty mohou nastat:-)) podělit. Teda jestli to tady ještě někdo čte, protože ten můj báchor je už dosti se vlekoucí téma :-)

pátek 17. června 2011

Softreset s následným hardresetem, zatím teda bez hardu:-)

K napsání tohoto článku se chystám už drahnou dobu, ale nějak nemám poslední dobou do psaní chuti, ani nějak extra času.
Když jsem před dvěma lety absolvoval jako doprovod školu v přírodě, byl jsem pevně přesvědčen o tom, že jde o moji sic první, ale i poslední akce tohoto charakteru. Jasný to důkaz pravdivosti tvrzení agenta 007 "never say never" :-).
Po dvou letech se totiž zopakovala prakticky identická situace ve stejné třídě, se stejnou učitelkou a stejnou asistentkou (mojí ženou): škola zaplatí do školy v přírodě jenom 2 dospělé. Co na tom, že dětí je 28 a 2 dospělí nevyhovují ani zákonnému minimu, prostě nic a po ptákách. Co se tedy asi tak mohlo stát v situaci, kdy věc byla ložena: buď se najde skutečný samaritán, který obětuje týden dovolené (čti "fakt velkej blbec":-)), nebo prostě letošní třeťáci budou bez švp?
Pozorný čtenář jistě vytušil, že onen samaritán se našel v pisateli zdejšího blogu, byť byl chudák celé 2 měsíce od doby, kdy kývl, až do odjezdu zmítán obavami, zda neudělal pěknou blbost. Předem říkám, že neudělal.
Nebudu zdržovat logistikou distribuce vlastních dětí po dobu týdenní nepřítomnosti rodičů, resp. máte-li ochotné rodiče na penzi ve stejném městě, jste prostě gratulováníhodni a není o čem psát a můžete se vesele věnovat dětem cizím:-). Letos byla celkem zásadní změna oproti předloňsku v tom, že třída jela sama a vlastně i druhá změna, dost zásadní: z prvňáků nám vyrostli třeťáci:-), ježiš a vlastně i třetí, jelo se jinam. Sice zase do Hostýnských vrchů, ale tentokrát na osvědčenou Chatu pod Obřany, ale k tomu se ještě dostanu, protože jsem se zase rozkecal a přitom se teprve chystám odjet.
V pondělí ráno to řešíme logisticky optimálně: všechny "krámy" naložím do našeho auta, následně pomůžu naházet kufry do autobusu, načež se v závěsu za ním (s kolem na střeše ;-) rozjedu do místa pobytu.
Zde jsem velmi příjemně překvapen: v celém objektu není kromě nás nikdo další, no paráda! Rozhodíme děti na pokoje, necháme vybalit a dáme krátkou prohlídku okolí před obědem. A už ten je zážitkový, jedna z holčiček ve frontě na jídlo zvrací tak vydatně, že je kromě jejích potřeba vyprat ještě další 3 kalhoty okolostojících a asi 6 papuče, dobrej start. Odpoledne musí tedy Marta jako zdravotník zůstat s marodem na chatě a doufat, že se to obejde bez teploty, aby mohla na škole zůstat. My s Naďou tedy balíme zbytek dětí a vyrážíme odpoledne zahájit výběr místa na výstavbu "domečků" a taky se podívat, jak se okolí od mých mladých let změnilo. Na sousední objekt, chatu Valašku jsem totiž v dětství několikrát ročně jezdil. Dojdeme až k zatopenému lomu, který je plný pulců, čímž výprava získává zážitkový charakter pro většinu dětí, jež živého pulce ještě neviděly. Jsou tak zaujaty, že návrat na večeři stíháme jenom taktak. Pacientce je, bohužel, hůř, horečka, večer si ji tedy odvezou rodiče, což chuďa obrečí.
Po večeři si jsou děcka vymyslet názvy pokojů a namalovat loga. Mí favorité jsou jednoznačně pokoj číslo 12:
Pro ty se slabším zrakem jenom upřesním, že team se pojmenoval skutečně Hollywood playboys, zajíček v názvu snad ani nepotřebuje komentář (třeťáci :-D). Další skutečnou "perlou" byla holčičí parta Empétrojky, další už byly celkem standardní názvy jako Piráti, Machři, Dalmatýnky a tak. Pozoruhodným jevem je, že tahle parta (jakože playboys:-) vyhrála bodování úklidu a druhý nejlepší pokoj byli taky kluci. Holky by se nad sebou měly zamyslet.
Úterý ráno začínám časně. Večer totiž Nadi a Martě dorazila smska, že jakýsi dementní výkaz nemůže kdosi otevřít a je potřeba, aby ho poslali znova příroda nepříroda. Tak "pan učitel" sedl v 5 ráno na kolo (aby byl do budíčku zpět), otočil se doma, přeposlal ten pitomej soubor a vrátil se zpět. (vtipná poznámka je, že výkaz se vrátil k doplnění 3 týdny po návratu ze švp, takže to musel byt fakt hořák jaxviňa).
Asi nebudu dál líčit den za dnem, protože zážitků bylo znovu nepočítaně, jenom snad obecně.  S třeťákama se daleko líp "pracuje" než s prvňákama. Už se třeba dají nahnat do koupelny a jenom zkontrolovat, jak se sprchují. Po velkém překvapení, kdy se nám jeden hoch osprchoval zabalen do ručníku, po chodbě tak totiž začaly běhat holky, po nich i kluci a tenhle se ještě v životě (údajně:-)) nesprchoval, jenom koupal, tak zápalu nadšení vletěl pod vodu i s ručníkem, už probíhalo sprchování na pohodu.
Jako dvornímu fotografovi se mi povedlo několik krásných fotek třeba na olympiádě při trojskoku pár parádních švenků, s ohledem na háklivost zveřejňování fotek cizích dětí je sem ale dát nemůžu. Co sem ale dát můžu je krásná fotka mloka, kterého jsem vyfotil foťákem strčeným do pařezu, na který jsem ani pořádně neviděl. Tak doufám, že se bude líbit:-).
No, ale můj favorit jump sem stejně dám:-)

Jako cyklistovi se mi nedařilo vůbec. Kromě úterního výletu jsem dostal "vycházku" ještě ve čtvrtek v odpoledním klidu a objel si aspoň pár z plánovaných kopců, jinak jsem ovšem rána prostě nedával. Večerka ve 21:30 a poslední odpadající kolem 23:00 moc šancí na denní vstávání v 5 prostě nedávají. Nemluvě tedy o narůstající únavě jenom z denního provozu:-).
Z nových zážitků jsem byl donucen jet na koni. Z principu jsem velmi nedůvěřivý ke všem zvířatům, která mám výškou nad kotník (navíc tedy k hlodavcům, pavoukům a tak. Asi proto máme doma psa a 2 morčata :-)), takže při výletě za projížďkou ke koním jsem byl s rolí fotografa velice spokojen, výmluva se hodila: musím přeci vyfotit všechny, tedy i ty, kteří pojedou v poslední rozjížďce, kde zbýval volný kůň. No jak na potvoru došly akumulátory ve foťáku (což je poznat, protože zajede objektiv) a náhradní jsem neměl nabité. Kurec palec, nehrozit mi pohrdání bezmála třiceti třeťáků tak mě na něj nikdo nedostane, takto jsem ale musel. A výsledek? Kdo čeká nadšení, bude zklamán. Nikdy víc! Je to hrozně vysoko, tak divně se to natřásá, nemluvě o tom, že pedály jsem hledal taky marně, byť jakési zárodky klipsen no provázkách mělo:-)).
Rovněž musím zmínit, jak mohou moderní technologie povzbudit upadající fyzickou kondici dorůstající generace. Na nejdelším pochodu pobytu totiž na zpáteční cestě mnohým již docházely síly a vypadalo to, že snad nestihnem večeři, považte! Jako prozíravý muž jsem ovšem sebou měl i autonavigaci Garmin 3790, která obsahuje i turistické mapy ČR včetně plastického zobrazení. Stačilo vytáhnout, zaměřit a i ti nejpomalejší propadli změně nadmořské výšky za pochodu a zapomněli na bolavé nohy i těžké batohy. V této souvislosti mám ještě jednu krásnou historku, kdy jsem sledoval jednoho z hochů, jak se hrbí pod batohem a potěžkaje ho povídám: " Ty tam ale Tome musíš mít pořádný šutrák". Odpověď mě odzbrojila: "Jasně, vypadá jak samopal". Já jenom doplním, že vážil tak 9 kilo :-))))
No a to je vlastně celé, ve čtvrtek jsme zvládli táborák, stezku odvahy (vyjít na ni zvládly jenom 2/3 dětí, možná jsem to s "iniciační historkou" trochu přehnal:-) a jelo se domů. Já naložil do auta opět provozní věci, nachystal kufry k východu, ale vyjel dřív, protože mě čekala cesta k hardresetu, ale o tom zase příště.
Se zpožděním musím doplnit odstavec o rekreačním středisku "Chata Pod Obrany". Jde o bývalou odborářskou chatu TOS Kuřim, kterou její správci zprivatizovali a do dnešních dní provozují. Objekt prošel jenom udržovacími rekonstrukcemi, takže celé zařízení má ještě "rustikálně-odborářskou patinu". Nejsem nijak zpovykaný, takže mi to nevadilo, naopak, v podobných zařízeních jsem jako dítě zažil spoustu krásných týdnů ať už s rodiči, prarodiči, nebo na různých dětských pobytech.  Pominu-li tedy interiér, péče o děti (i o dospělé:-) byla ze strany paní šéfové i ostatního personálu naprosto příkladná. Strava vynikající i známí problémoví strávníci jedli všechno a fronty na přídavky (a že porce nebyly malé!) byly jasným potvrzením kvality a pan kuchař byl navíc veselá kopa, takže jídlo včetně distribuce bylo vyloženě zážitkové:-). I s ohledem na celkem velkou vzdálenost od silnice a bezprostřední blízkost lesa jde o bezva místo pro rodiny s dětmi. Takže na tomto místě díky paní Žákové a jejímu kolektivu.

Hm, no sportovní blog to v poslední době nějak není, tak snad jenom chlubící poznámka, že tento týden už mám při pátku 318 km na kole, první klus po půl roce a 2,5 hodiny tanečků. Celkem nějakých 13,5 hodin. To snad nemá ani Alda.
Tak hezký víkend přeju!

neděle 15. května 2011

Mamut Tour 2011, zase jenom mamut junior

Po malém průzkumu jakého mamuta jet, jsem se nakonec rozhodl pro dlouho. Dostal jsem totiž nabídku od "strejdy" z Vinohradských šlapek, že jedou ve skupince na čas 8:15, čekají na kopci, roviny střídají, no přišlo mi škoda toho nevyužít.
Registrace proběhla v klidu v pátek večer, což bylo moudré, protože v den startu se tam odehrávaly věci nevídané a dokonce jsem se potkal se závodníkem jedoucím "jenom tak", protože registraci kvůli frontě už ráno nestihl... Ještě večer jsem k věcem sebou přibaloval nabíječku na XT310, protože závodník etriatlonu Radek si sice vzal garmina sebou, ale bez nabíjecího kabelu a nabitého na jednu čárku:-)
Napakoval jsem si tedy proprietky co sebou na 210km, počasí se jevilo být v sobotu slušné, takže hurrá spát a ráno na výstaviště, kde je start.
Po příjezdu jsem předal nabíjecí kabel a šel hledat svoji skupinu. Našel jsem je skoro hned hezky podle mého gusta na konci startovního pole, protože v balíku to fakt neumím. Sotva se přiblížil start, bylo ohlášeno 15-ti minutové odložení. Ani jsem nezachytil proč, jestli to bylo kvůli frontě na registraci nebo kvůli něčemu jinému, fakt nevím. A je tu start a v podstatě hned po něm je rozhodnuto, že se dlouhá trasa nekoná. Jak jsme totiž půl hodiny před startem stáli na konci balíku, v okamžiku startu už to bylo v polovině pole, ve kterém se moji parťáci pohybovali na rozdíl ode mne s jistotou, takže mi hned odskočili, protože já se propadal dozadu. Na cyklisty zleva i zprava opravdu nemám nervy. Sotva jsme vyjeli z výstaviště, začali nadšenci bobmit, přestože start měl být až venku z města, kde se celý peloton ještě zastavil a já se beznadějně zkoušel ke své skupině přiblížit.
A už je tady druhý tentokrát ostrý start. Zkouším asi 10km stáhnout balík, ve kterém jede i teď "moje" skupina, ale je to bez šance. Dojíždím do Pavlovic už dost zahlcenej, naštvanej a vůbec se nějak necítím ideálně.
No jo no, tak pojedu zase střední, zase sám, ach jo. Tak se nějak pinožím, ani mě to moc nebaví, sem tam mě do kopce někdo předjede a tak se pachtím až pod Tesák. Do Tesáku se potvrzuje,že to dneska fakt nejede, resp. jede mi to hůř než minulý víkend při tréninku, kdy jsem ho navíc jel po Hadovně a Grapech. Tak to tak šmrdlám, vyloženě se těším na Grapy, když mě předjíždí závodník v drese "Maňa říkala". Ha s touhle partičkou přece máme po závodě afterparty, ale není to Richard, kterého jediného znám! Ujede mi asi 20 metrů a těsně pod vrcholem vidím další dva "Maňovce", jak na něj čekají. Do kopce asi ne, ale z kopce si je docvaknu, potvrdíme 18:30 sraz na Labuti a sotva to dořeknem, jsme na Trojáku, kde je občerstvovačka. Kluci zastavují, já ne. Mám žrádla na dlouhou sebou takovou hromadu, že to nemá cenu. Stejně mě nejpozději cestou na Hadovnu dojedou.... Sjezd si pěkně švihám, vono metrák na zippech je dobrá sjezdová kombinace:-). Hadovnu už jedem zase ve skupince a je to fakt dobrý. Kluci jsou sice vesměs podstatně lepší vrchaři než já, ale jedou celkem pijánko, takže se jich jakž takž držím a Hadovna je celkem v klidu za námi. Teď sjezd do Rusavy a šup na Grapy. Ještěže nepršelo, cesta z Hadovny je standardně v dolní části plná bince od lesáků, za mokra tam bývá bahno, takto jenom koleje z kamínků a prachu. Ve zdraví sjedem a v Rusavě nás čeká ostrá zatáčka vpravo, kousek mírného stoupání začátek stojky na Grapy. Tady potkáváme Vl001, který měl defekt. Pomoct už nepotřebuje, má dofoukáno, tak jedu dál, Vláďa nás určitě dojede nemám obavy.
Hned v první stojce jedou nahoru Alf s Richardem a já zůstávám s Liborem za nimi a oproti jejich kadenci to na nejlehčí převody lámem jak se dá. Překonáme nejprudší úsek a já už vím, že to nepůjde. Po kratší mírné pasáži do nejhoršího stoupání slézám z kola. Poprvé v životě jdu tady vedle kola pěšky. Dnešek fakt není můj den. Po chvílí mě dojíždí Vláďa a taky sleze, takže mašírujem ve dvou, mudrujem na téma Vláďou do dneška najetých 100km, čímž si závodem zdvojnásobí roční počet najetých kilometrů:-), až se promudrujem k menšímu sklonu a zase nasedneme. U vyhlídky vidím, že celá Maňa sedí na lavičce. Myslel jsem, že čekají na mě, ale oni jenom respektují příkazové tabulky, na této bylo napsáno vyhlídka, tak vyhlížejí:-). S Vláďou nezastavujeme, stejně nás za chvíli dojedou.
Od vyhlídky je to chvílemi méně do kopce, chvíli více do kopce, asi 2x dokonce malinko z kopce. Nakonec se vyjede z lesní asfaltky na cestu z Hostýna a jedem dolů.
Tímto máme všechny větší kopce za sebou a už nás čeká jenom houpání, poslední občerstvovačka a hurrá do cíle. Z Hostýna nám to v Vláďou celkem odsýpá, byť je znát síla metráku, protože ve sjezdech mu odjíždím a pak na něj čekám. Měl bych podle něj požadovat nějakou časovku v mírném sjezdu, abych tento faktor zúročil:-)). Porád čekám, kdy nás Maňa dojede, ale stane se to až na občerstvovačce, kde zastavíme, abychom naposledy doplnili bidony a k velkému pobavení obsluhy si beru svůj rohlík, kterých mám na dlouhou ještě dost:-).
Od občerstvovačky foukne do zad, tak to pěkně jede, tož jedem. Tady někde jsme asi ztratili Vláďu, protože v Dřevohosticích už s námi není. Zato s námi jede pán na pěkném pinarellu. Po rovince trochu tahám, do kopce vlaju, ale už je to za pár, tak nemá cenu nějak škudlit síly. Od Prosenic nám foukne do ksichtu, tak si ještě trochu zastřídáme a do Výstaviště Maňa spurtuje pro diváky.
No a tím vlastně závod končí. V cíli už se jenom vymění dojmy s dříve dokončivšími, a hurrá domů, odvedem děti k rodičům, na chvilu se natáhneme a valíme na Labuť na afterpáry u krůty. Kdo byl pozván a nedorazil, pochybil. Krůtička tradičně bez chyby, vína skvělá, společnost vybraná, konverzace mimořádně kvalitní a závěr s doutníčky na Black Hillu byl jak se patří důstojný. Ale to už by byla jiná pohádka, takže zase za rok hrrr na mamuta.

sobota 7. května 2011

Jakej mamut?

Dlouho jsem nic nepsal, protože tak nějak nebylo velice o čem. V dubnu jsem jezdil míň než březnu a to skoro o čtvrtinu a protože nic jiného nedělám (teda kromě salsy, to je taky sranda:-)), sportovních témat holt nenaskakuje.
Teď ovšem nastalo celkem obtížné rozhodování kolem mamuta. Jsem sice příhlášený na dlouhou, přičemž pravidla umožňují na cca 100-tém kilometru legálně přejít na střední a být klasifikován, ale jednak byl duben slabší, než jsem čekal a druhak mi vypadli všichni "sparingové" na dlouhou.
Po loňsku vím, že odjet to sám je pro mne psychicky nemožné, takže jsem na dlouhou rezignoval, jezdil tak spíš do stovky, prostě aby střední trochu vypadala. Váha taky trochu slezla, ne teda tolik, co bych chtěl, ale nějaká 103-ka z lednových 108 tam je.
No a teď to přijde, ozval se mi můj literární hrdina z loňského mamuta, kterého jsem dojel krátce po rozdělení tras, ale po pár kilometrech jsem se potupně vrátil na střední, s nabídkou, že letos jedou ve čtyřech lidech dlouhou na čas 8:15, jestli nechci jet s nimi.
Tak já teď fakt vážně nevím. Resp. něco vím: když se od začátku rozhodnu, že pojedu střední a na dlouhou uhnu jenom, když to půjde vyloženě dobře, nikdy na dlouhou neodbočím.
Když se rozhodnu pro dlouhou a nedám ji, budu zase naštvanej a ještě vypadnu ze skupiny.
Dal jsem si dneska takovej testík, stovku se čtyřmi z pěti kopců (v pořadí Hadovna, Grapy, Tesák, Foncky, vynechal jsem jenom Lázy, protože to už jsem nestíhal), které se na dlouhé jedou. Ujel jsem to na jednu musli tyčku a 2 bidony (jo a krátká zastávka na jednoho radegasta :-), přičemž těsně před dojezdem asi 2km od Přerova mi hezky došlo. Je to určitě málo jídlem, ale tu chybu na závodě neudělám. Jinak nohy celkem ok, nebýt mi blbě, můžu klidně pokračovat.
Vypadalo to nějak takto: http://connect.garmin.com/activity/84007728. Byl bych docela rád, pokud to tady teda ještě někdo čte, za tip, jestli má skutečně smysl to zkoušet, nebo se srovnat se střední už před závodem a nevymýšlet blbosti.
V tabulce níže uvádím najeté kilometry za léta 2009/2010 a aktuální měsíce roku 2011.
Bike
2009 0.0 0.0 0.0 313.5 595.4 703.9 791.6 191.6 216.5 0.0 0.0 173.2 2985.7
2010 325.6 293.1 563.9 1115.2 978.0 1033.0 651.5 258.4 638.0 436.5 191.6 352.4 6837.2
2011 270.6 234.5 1227.7 988.0 339.8 0.0 0.0 0.0 0.0 0.0 0.0 0.0 3060.5

Děkuji zdvořile za případné názory zkušenějších cyklistů.

pondělí 11. dubna 2011

1. letošní stovka, úvaha nad stravováním "vytrvalce" a vydařený večírek....

Sobota 9.4. začala skutečně výborně: dostal jsem vycházku na kolo:-). Bohužel, bývalí kamarádi dali přednost běhu na Hranické dvacítce, do větrného počasí jsem tedy musel vyrazit sám. Naplánoval jsem poměrně ambiciózní trasu s pěkným převýšením včetně stoupání na Foncky. Nakonec to ale dopadlo lehce jinak.
Vítr fučel opravdu hrozný. Po sedmé ráno, když jsem vyjížděl, to ještě šlo, navíc jsem se dopustil školácké chyby začátkem po větru. S ohledem na záměr projet Hostýnkama to ale stejnak jinak nešlo.
Pod Fonckama už jsem věděl, že z Tesáku přes Holešov to do oběda nestihnu, což jsem slíbil, ale zase jsem chtěl dneska tu stovku dát, no co s tím? Když jsem to rychle spočítal, rozhodl jsem se nezahnout na Tesák, ale projet Rajnochovicemi a v sedle mezi Trojákem a Tesákem uhnout na Tesák, což jsem udělal. Už stoupání nahoru bylo předzvěstí, co se bude dít cestou domů: pořádný fukar do xichtu. A stál teda řádně zato. V místech, kde člověk v klidu sjíždí padesátkou bez šlapání, jsem to "hrnul" třickou a šlapal jak o život. Zkrátka cestu domů jsem si opravdu užil, nemluvě o 98,5km, které mi psal tachometr po příjezdu před barák. Marja pano, tož tak to přece nemůžu nechat. Tak to ještě otočím a objedu sídliště, ať mám na displeji kýžené. Vyšlo to:-). Mírně frustrující je, že edge napsal převýšení 1116 metrů, stejně jako garmin connect, sporttracks spočetl 936 a runningfreeonline 783, celkem divné, řekl bych, ale botky si kvůli tomu kousat nebudu a budu věřit garminu:-)).
Celkem pozitivní je průměr, protože vylezl na 25kmph, což dává celkem naděje stihnout dlouhého mamuta v limitu, snad teda stihnu ještě něco najet, hlavně pár takových či delších výletů. 
Všiml jsem si docela zajímavé věci. Už minulý týden při trochu delším kole jsem zaregistroval, že nějak nemám na kole hlad, jako jsem míval loni. Na 3:20 trvajícím švihu jsem vydržel na jednom carbonexu a jedné tyčince a se zastávkou na pivu. Jo, říkal jsem si, asi je to tím pivkem. Dneska jsem ale vyjížděl sice po snídani, nicméně na 4 hodiny a že by to byla úplná zívačka bych ani neřekl. A odjel jsem to bez nějakých problémů na jeden carbonex a cca půl litru vody. Nechápu, jak je to možné, dřív bych na takové jízdě zdlábil 2-3 housky se sýrem, 2-3 tyčinky, vypil 1,5 litru a stejně bych dojížděl hladný a s pocitem žízně. Že bych se vytrvalostně zlepšil? Že bych zúročoval 2 roky přípravy s endurainingem? Nevím, kdyby k tomu měl někdo zkušenější nějakou interpretaci, zlobit se nebudu.
Druhou fází byla zavěrečná tanečních, taková lehká 6-ti hodinová tancovačka. Naštěstí oproti prodloužené nehrála reprodukovaná ale živá hudba, což mělo dva šetřící (fyzicky) efekty.
1. živí hudebníci potřebují pauzy, DJ Šrámek nikoli:-)
2. skladba muziky mi absolutně nevyhovovala. Za celý večer 2 quickstepy, 4 walzy, 2 tanga, 1 chacha, 3 jive (pak ještě párkrát s hodně přimnouřenýma očima na nějaké pitomé disco), 2x rumba. Sambu ještě neumíme, doženem až na podzim a na zhovadilosti ála Michal David v kroužku křepčit odmítám. Většinu účastníků to ale bavilo, takže problém bude u mne. Naštěstí jsou manželka i kamarádi podobně porouchaní, víno ušlo, takže neprotančený čas měl rovněž vysokou společenskou úroveň.
V neděli jsem ovšem zařadil neplánovaně volno. Po výrazně kratším než ideálně dlouhém spánku a delší přesobědové vycházce zůstali děti s manželkou u švagrů a já šel domů na chvíli vyjet na kolo. Nikdo z bývalých kamarádů zase nešel a já si jenom tak na chvíli sedl, pak lehl a potom se na to vykašlal. No to vám byla pohodička! Holt dokud se člověk pořádně neunaví, vůbec si toho poleženíčka neváží :-)

neděle 27. března 2011

Garmin Edge 800

Nový specializovaný cyklistický přístroj ohlásil Garmin, jak je jeho dobrým zvykem, již před drahným časem. Dlouhatánská prodleva mezi ohlášením a uvedením na český trh tak dala většině zájemců celkem dlouhý prostor pro rozmýšlení, zda má smysl takový přístroj pořizovat (tady vidím celkem jasnou kladnou odpověď), či upgradovat, je-li již člověk majitelem celkem povedeného edge 705.
Protože jsem člověk dobře vychovaný a spořivý, tak ačkoli se mi osmistovka docela líbila hned od začátku, hned od začátku jsem si taky říkal, že si ji nekoupím. Drželo mě to až do té doby, než se sešly 2 okolnosti:
- při náhodném rozhovoru s Petrem Valešem z etriatlonu slovo dalo slovo a za příslib recenze mi nabídl docela zajímavou slevu, jakožto partner Garminu.
- při nějaké jízdě na kole jsem v diskusi s Doomem zmínil úvahy o osmistovce a on okamžitě projevil zájem 705-tku.
A všechna dobrá předsevzetí byla rázem v háji, rozdíl mezi prodejní cenou po slevě a částkou za odprodej staršího strojku už byl tak nízký, že můj hračkami postižený mozek vyslal signály rukám píšícím objednávku:-).
Netrvalo dlouho a computer ležel na stole. Asi se nebudu dlouze rozepisovat o příslušenství. Jelikož jde o českou distribuci, je součástí slušná mapa TOPO Czech 2010 a nový pohodlný hrudní pás, ještě malinko lepší, než ten od 310XT. Bral jsem balení premium HR bez kadence senzoru, protože kadenci i rychlost umí měřit i powertap, resp. údaje z čidla GSC10 při funkčním powertapu Edge stejně nebere nemluvě o tom, že čidlo je pořád stejné už asi 6 let.
Na první pohled je zřejmý rozdíl oproti 705-tce:
Je pozoruhodné, jak přístroj, který jsem vítal před třemi lety s naprostým nadšením jako výkřik moderní techniky, působí dnes skoro bych řekl až "rusky". Přitom pořád výborně slouží a po porodních firmwarových bolestech mu není v zásadě co vytknout.
Nový vzhled je ovšem nový vzhled:
Na první pohled ďábelská kombinace policejních barev (ten vtip určitě znáte, ptá se policajt: "je černá barva?" "Jo." "A je bílá barva?" "Jo." "Tak nevim, co žena blbne, dyť máme barevnou televizi"), která mi náramně ladí ke kolu, nemluvě o na obrázku hůře viditelném černém rámečku, který je v reálu karbonový.
Nový edge je oproti tatínkovi celkově menší, tenčí, má ovšem větší displej 6,6 cm vs 5,6, byť s nevalným (a to se krotím) rozlišením 160x240 vs 176x220 pixelů. Z pohledu navigace, kde mne zajímá nejvíce to, co je přede mnou více pixelů na délku vítám (navíc přibyla 2 datová pole pro zobrazení na základním displeji, ale o tom později), nicméně v době, kdy od uvedení třeba HTC Diamond, který měl na stejné úhlopříčce VGA zobrazení, uplynuly už více než 2 roky, to je skutečně jenom vrabčí skůček kupředu.
Co vidím z konstrukčního hlediska jako zásadní pokrok, je změna upínacího mechanismu na stejný, jenž se osvědčil u modelu Edge 500. Tedy jednoduché nacvaknutí otočením na jednoduchý chyt připevněný gumovými kroužky. Budí ve mně daleko větší důvěru, než upínání 705-tky. Vzpomínku na pád na dlažbu mám stále živou:-).
Celkově se tedy dá říci, že po nemapovém Edge 500 vykročil designem do 21. století i model mapový. Pojďme se tedy podívat, co přináší osmistovka oproti semdsetpětce nového (co přinesla 705-tka možno přečíst třeba zde), kromě tedy již diskutovaného designu:
V první řadě přináší nový chipset. Garmin pravděpodobně opouští produkty firmy SiRF a její aktuální chip SiRF Star III, který je ještě v 705-tce. Nově byl použit chip společnosti STMicroelectronics ST2062. Reakce na tuto změnu jsou rozporuplné a protože já nelovím cache, čímž nejsem žádný přesnostní maniak, je mi to celkem jedno, takže moje hodnocení je hodně (možná:-)) povrchní: tady je mapka z cesty do práce uložená v 705-tce a tady stejná trasa uložená do osmistovky. Rozdíly jsou naprosto marginální a stejné se najdou i mezi dvěma stejnými trasami na 2x změřenými týmž přístrojem. Za mne tedy k přesnosti naprosto žádná výhrada, navíc nový chip by měl být schopen přijímat signály připravované evropské sítě Galileo. Ono sice než Galileo pojede (pojede-li vůbec) uteče asi ještě hodně času a Garmin představí ještě 1-2 cyklistické modely, ale člověk je aspoň připraven :-).
Přímo ďábelsky rychlé a citlivé mi přijde zachytávání satelitů. Svižná se mi zdála už 705-tka, ovšem 800-vka je ještě někde jinde (SMT používá technologii hotfix oproti instant fixu u SiRFu). V souvislosti s GPS přibyla zajímavá funkce doplňující autostop (automatické zastavení stopek při zastavení kola, aby se člověku nekazil průměr;-), kterou je movement detection. Konkrétně jde o to, že po rozjetí a zapomenutí odmáčknutí stopek budík sám zařve "dal jsi se do pohybu, chceš zapnout stopky?" a zobrazení z displeje nezmizí, dokud buď stopky nezapnu, nebo hlášku nezruším. Blbé je, že tlačítka "start" a "cancel" této volby jsou tak blízko u sebe, že třeba v rukavicích je správná trefa trochu oříšek:-) i tak jde ale o šikovnou věc.
Druhou věcí související s GPS (a samozřejmě i barometrickým výškoměrem) je měření sklonu (grade). Při stoupání si pánové z Garmina troufli udávat stoupání s přesností na desetiny procenta. Vypadá to efektně, ale moc tomu nevěřím. Nemluvě o tom, že ve sjezdech, kde je sklon záporný, se kvůli minus desetinná část nezobrazuje....
Druhou a na první pohled nejviditelnější změnou je větší a hlavně dotykový displej, což může teoreticky být pro někoho i nevýhoda, já to ovšem vidím jako spíše výhodu, byť dotykové ovládání není ještě pro jízdu na kole přivedeno k dokonalosti. Displej není kapacitní, ale poněkud anachronicky rezistivní. Důvod je prostý: k telefonování si člověk rukavici sundá, v mraze na kole ovšem již hůře. Kvůli dotykovému ovládání se změnilo zásadně zobrazení menu. Na hlavní obrazovce "menu" jsou 4 velká tlačítka "where to", "course", "workout", "history" a 2 malá tlačítka: jedno s křížkem pro vyskočení z menu, druhé s montážním klíčem pro aktivaci menu nastavení. Principy nastavování se nijak zásadně neliší od předchozího přístroje a člověk si zvykne jednadvě.
Pro pohyb v menu je nutno používat právě dotykového displeje, protože joystick ze 705-tky už na přístroji nenajdeme. Chvíli jsem si myslel, že napíšu, jak je to dobře, ale ono je to asi jedno.
Joystick se za jízdy ovládal blbě, dotykáč se taky neovládá nic moc, byť za sebe bych řekl, že trochu lépe ano. A v klidu se dá používat obojí. Pro nošení v kapse při použití místo turistické navigace je ale absence joysticku samozřejmě výhodou. Další výhodou je, že kromě dotykových šipek na displeji podporuje Edge také (byť velmi rekreačně) gesta. Tzn. mezi obrazovkami je možno se přepínat nejen ťukáním na mrňavé šipky v dolních rozích, ale i gesty. Tzn. šmrncnutím prstem buď zleva doprava, nebo opačně. Funguje to dobře a podobně funguje i pohyb v menu, jež se nevejdou na jednu obrazovku. V těch se člověk buď pohybuje opět pomocí šipek, nebo tahem prstu tentokráte ovšem pro změnu shora dolů a opačně.
Navzdory možnosti ovládat pohyb i gesty, je součástí zobrazení na displeji i tlačítko menu s šipkami pro pohyb vlevo a vpravo. Je to trošku nedomyšlené. Osmistovka má na výšku o 20 pixelů více než 705-tka a díky tomu si výrobce troufl nacpat na jednu obrazovku až 10 údajů. Tak od oka by člověk řekl paráda. Když se ale podívá i druhým okem, zjistí nemilou věc: díky místu zabranému šipkami a tlačítkem menu, se prostor pro zobrazení měřených veličin zmenšil a i čísla jsou tím pádem menší, než na 705-tce. S ohledem na vyšší počet polí menší čísla přehlednosti nepřispívají. Zvyknout se samozřejmě dá, jenom si říkám, proč těch 10 polí nenacpat s novým firmware i do 705-tky... A ještě jedna věc: kromě vyššího počtu zobrazených polí přibyla nově i třetí standardní obrazovka, celkem tedy může člověk za jízdy zobrazovat až 30 různých údajů. Blbý je, že aby si je pořádně prohlédl, musí zastavit:-) Jeden řádek navíc oproti 705-tce pro měřené údaje je možno přidat i pro screeny course, workout a map.
Displej je dále samozřejmě barevný, což je i ten na 705-tce, nově jsou však nabízeny "motivy", kdy si člověk může vybrat i pozadí pro menu (třeba články řetězu nebo pastorky:-) a dokonce i věc známou z autonavigací, jíž jsou denní a noční barvy. No a jelikož strojek umí ukazovat i východ a západ slunce, dokáže i tyto režimy používat automaticky. Než jsem to našel v nastavení, myslel jsem, že mne šálí zrak, když se mi zobrazení času přeplo z normálního (tedy tmavá čísla na světlém pozadí) na inverzní (světlá čísla na tmavém).Šikovné řekl bych, byť po tmě toho asi moc nenajezdím.
Ona se vůbec grafika celkem změnila. Jednak kvůli dotykovému ovládání, kdy menu musí být větší a musí místy zobrazovat i nějaká ta tlačítka, druhak si asi někdo uvědomil, že je blbost udělat barevný displej kvůli navigaci, ale všechna menu nechat v podstatě monochromatická, jako tomu je u 705-tky. Výrazného zlepšení dosáhl také tréninkový partner, který je jednak větší, ale hlavně má nový a barevnější dres vyvedený ve žluté. Velmi motivační.... Sadu ani rám při aktuálním rozlišení nedokážu rozpoznat, ale vypadá to na nějakou časovkářskou lahůdku:-)
Poslední novinkou týkající se přímo displeje je podpora pořízení screenshotu (otisku obrazovky zařízení). Stačí v menu tuto funkci aktivovat, propracovat se na místo, kde chceme otisk získat a krátce stisknout tlačítko power. Obrázek potom najdeme v interní paměti přístroje. Třeba v recenzi takové obrázky nevypadají špatně že? :-)
Zachována zůstala podpora ANT a ANT+ periferií, je tedy možno používat všechny garminí tepáky či kadenční čidlo GSC10, jež jsem vozil jž s Forerunnerem 305-tkou před 4-mi lety.
Úplnou novinkou ve výbavě cyklistických přístrojů od Garmina je čidlo teploty a možnost jejího zobrazení na displeji. Sice vůbec netuším, k čemu je to na kole dobré, když se člověk stejně obléká ještě před vytažením kola s tachometrem před barák, ale když už tam ten teploměr je a na jednu obrazovku se vejde 10 hodnot, tak ho tam taky sleduju:-)
Novinek se dočkala i datová část zařízení a dvě ze tří mne teda nenadchly. Tou první je zcela nepochopitelné zmenšení interní paměti přístroje. Tomu tedy vůbec nerozumím, v době gigabytových flashek za pár korun se Garmin vydal cestou zmenšení ze 700MB interní paměti v 705-tce na přibližně desetinu! v osmistovce. No to je fakt na ránu. Sice k přístroji přibalí i 2GB microSDčko, ale to je malá náplast na to, že do interní paměti přístroje prostě mapu neuložíte:-(. Pravděpodobně v souvislosti se zmenšenou interní pamětí se rovněž změnil formát souborů s historií aktivit. Dobře zpracovatelný textový formát tcx byl nahrazen binárním formátem .fit, který je výrazně ekonomičtější, co se týče velikosti, v případě porušení ale asi nepůjde tak snadno opravit, jako svého času porušená tcx-ka v 705-tce. Snad nebude osmistovka chcípat tak, jako její předchůdce s prvními verzemi firmwaru. Naštěstí je tento formát podporován ve sporttracks od verze 3, takže aspoň jedna pakárna, které jsem se trochu bál, nenastala.
Co naopak, ale rovněž bohužel, naprosto nezaznamenalo vývoj, je aplikace Garmin Training Center. Pořád stejný krám se stejnými nedostatky, nemožností přípravy courses i při instalaci map, no darmo mluvit. Garmin se očividně vrhl do webové aplikace garmin connect, která po příšerných začátcích celkem dospěla, pořád ale neumožňuje plánování tréninků s následným odesláním do budíků, takže pokud se člověk nechce babrat v budíku, musí GTC instalovat. Nemožnost tvořit na PC tréninky s řízením podle výkonu po 3 letech podpory powertapů a dalších ANT+ zařízení považuji od Garminu za normální lumpárnu. Ještěže jsem už systematický trénink ukončil, jinak by mě to štvalo o hodně víc:-)
Druhým restem, který v mých očích Garmin naprosto neřeší, je nemožnost zálohovat uživatelské nastavení budíku, případně ho moci přímo provádět v PC. Nastavovat 30 položek standardních obrazovek, další v obrazovkách workout, course, maps a další položky v settings už fakt zavání otravností a přitom by pomohla nějaká mrňavá aplikace nebo udělátko do GTC. Škoda.
Další věcí, kterou Garmin naprosto neřeší, je existence microUSB konektorů. V době, kdy je konečně podařilo v mobilní oblasti dosáhnout nějaké standardizace, všechny nové telefonu už tento konektor mají, čtečky knížek a další spousta periferií, takže už asi každá rodina doma nějaké nabíječky s microUSB má, garmin pořád vesele cpe do strojů miniUSB. Naštěstí jsem ještě všechny staré kabely nevyhodil. Ono v krabičce totiž najdete nabíječku s USB výstupem a opět jeden jediný kabel USB - miniUSB o impozantní délce cca 25cm. Tady prostě "katování kostů" zdaleka nemělo optimální dopad. Dovolit takto hanebné halířové úspory u zařízení za 500USD už mi připomíná přehánění.
Jo a co se týče vydrže, zatím bych řekl, že je tak plus mínus stejná, jako u Edge 705, čili kolem 14-ti hodin s navigací. Údaj zpřesním po nějakých delších výletech.
Zůstává i vodělodolnost podle normy IPX7, zakrytí karty a konektoru silikonovou gumou snad chrání, pohodlně se ale zejména často používané miniUSB nezakrývá.
Podtrženo sečteno:
Edge 800 je vynikající zařízení a jak je to v této kategorii zatím bohužel zvykem, jedinými skutečnými konkurenty jsou jiná zařízení od Garmina. Ať už cyklisticky specializované Edge 705, 605 či 500, případně outdoor modely s podporou ANT+ periferií jako Dakota nebo Oregon.
K dokonalosti mu ovšem pár věcí chybí. Přímo v přístroji nějaká ta paměť či mikroUSB, lepší rozlišení disleje a možná propracovanější dotykové ovládání. Garmin by rovněž mohl přestat na svých sportovních fanoušcích lakotit a konečně trochu pohnout s aplikací GTC či dodávat delší kabely.
Objektivně řečeno, nenapadá mne žádná "killer option", která by byla oním rozhodujícím důvodem pro upgrade ze 705-tky, tedy pokud není člověk fanda do novinek pro novinky:-). Při koupi nového přístroje je to ovšem jiná, protože cena 705-tky je stále poměrně vysoká, to bych s klidným svědomím doporučil právě osmistovku. Větší displej, více dat, rychlejší překreslování mapy, prostě modernější stroj. Nemluvě o tom, že je výrazně hezčí. Škoda blešek, nemůžu se ubránit pocitu, že je tam Garmin nechává schválně.