čtvrtek 22. července 2010

Jak vyvíjí Hollywoof na runsaturday.com

Když jsem před pár dny oznamoval novou verzi sporttracks, tak nějak mi nedošlo, že se mění API pro pluginy a že tedy tyto bude třeba přepsat a z toho důvodu se tedy, minimálně zpočátku, velká množina pluginů zúží.
Ona tedy nejenže se zúžila, ale celá řada autorů využila zpoplatnění sporttracks a volné pluginy začala šířít jako shareware. Nevím, jestli je to ta správná cesta, protože se zajímavými pluginy se cena ST může klidně vyšplhat ke 100USD a za 129 je možnost koupit WKO+ a to je přece jenom malinko jinde. Tak uvidíme, jak se bude situace vyvíjet.
Hollywoof z runsaturday ovšem naštěstí zatím jede na vlně free software a sotva jsem ve fóru vznesl dotaz na dostupnost pluginu, do dvou dnů byl hotov. Kdo tedy používáte sporttracks a chcete exportovat i z verze 3 na runsaturday.com, máte možnost. Plugin se stažení je zde.
Tenhle člověk je fakt borec, krásný web, volné aplikace pro iphone i android, vazby a importy s čím si člověk vzpomene a skvělá reakční doba na novinky. A to ani nechce donations. Mám jeho web opravdu rád: Runsaturday.com.

středa 21. července 2010

Poprvé na kolečkových bruslích, jejda.

Tak si to představte, nemám nijak moc v lásce psy a jednoho máme doma. Nesnáším hlodavce a máme 2 morčata no a nikdo mi na cestě nevadí víc než "inlajnisti" a co jsem dělal dneska v podvečer? Jezdil na bruslích:-)
Asi už jsem tady mockrát psal, jak jsem neobyčejně sportovně nadaný s bohatou historií, což se projevuje zejména tím, že na bruslích v zimě jsem jako dítě stál asi 3x a skončil vždycky domlácený, podobné je to s lyžemi a v podstatě ani na kole to moc neumím, vždyť ani neumím jezdit bez držení....
Jenomže Maruška už jezdí, krátce po ní si brusle pořídila manželka a jako poslední projevil minulý týden Matýsek. Poslední hřebík jsem tomu dal já v neděli při výletě na Karlov, kde má Jirka před hotelem obrovský vyasfaltovaný plac a děcka tam na blbnula právě na bruslích.
Maruška začala vymýšlet, jak by to na dovolené bylo super, kdyby jezdili všichni a já blbec (podotýkám, že střízlivý:-) pronesl ta slova "že si teda brusle koupím".
A už jsem byl pod tlakem, řekl jsem a tak by to mělo být na dovolenou (razíme v sobotu) atd. No a tak jsem si dneska pořídil v Heliasportu na doporučení model Rollerblade Crossfire. Přišly mi jako rozumný kompromis mezi slušnou kvalitou, rozumnou (snad) cenou a určením pro spíše slabší bruslaře díky 84mm velkým kolečkům. Teda hlavně tak se tak jevily prodavači (když jsem mu vylíčil svou značnou neschopnost i stejně značná očekávání:-).
A v 19:00 už jsme stáli na cyklostezce u Brodku. Moc popisovat to nemá cenu, k velké radosti Marušky jsem 4x spadl a 2x to zachraňoval poskoky na trávě vedle stezky. Narozdíl od manželky, která umí bruslit na ledě a na inlinech tedy nepadá, což Marušce, která zpočátku padala, přišlo od maminky nespravedlivé nespravedlivé, to tatínek napravil:-) Matýsek si taky pobojoval, je šikovný po mně, takže stejná válka s rovnováhou i odrazem. Po necelé hodině toho máme fakt dost a já vynechám i plánovaný večerní běh, raději si dám pivko a nechám omlácené hnátky odpočívat.
Jsem fakt zvědav, jestli se z této aktivity stane koníček :-P, asi budu muset někam na kurs. Nevíte o nějakém třeba pro celou rodinu?

úterý 20. července 2010

Sporttracks končí jako freeware, do 1.8. sleva na zakoupení

Krok, který se dal očekávat, je tady. Od verze 3.0 nebude aplikace Sporttracks poskytována jako freeware, ale jako placený software.
Možnost používat ho zdarma zůstane (časově neomezený trial), ten je ale funkčně poměrně výrazně omezen (maximální počet sledovaných pomůcek 2, počet možných pluginů 2, nebudou nové reporty atp.). Zde je podrobný seznam rozdílů.
V současné době až do 1. srpna běží akce, v rámci které všichni, kdo přispějí formou donation částkou 25 USD nebo vyšší, získají upgrade na verzi 3.x zdarma. Je to výhodné, protože po 1.8. bude cena verze 3 o 10 USD vyšší, tzn. 35 USD.
Zatím není jasné, zda zůstanou fungovat starší verze či nikoli, dá se ale čekat, že nové verze pluginů nebudou pro verze 2.x vyvíjeny.
Co je Sporttracks zač, si můžete přečíst třeba tady a pokračování tady.

sobota 17. července 2010

Morkovské chlap 2010

Po Grafimanovi jsem chvíli (ale fakt malinkou:-)) přemýšlel, že už letos závodit nebudu. Komentáře "pořadatele" Ríši mne ovšem přesvědčily, že je třeba podporovat i menší akce a tak jsem se vypravil do Morkovic-Slížan na krátký sprintík "Morkovské chlap". Byl jsem tam už loni a moc se mi tam líbilo. Plavání v bazéně na koupališti, pěkné zvlněné kolo s následujícím zvlněným během, no paráda ne:-).
Loni se ovšem jela změněná trasa kola (což jsem věděl), ta klasická je prý trochu náročnější (to jsem taky věděl).
Protože tento závod splňuje moje parametry výtečného zázemí pro doprovod i lehkou možnost sledovat vlastního závodníka okořeněnou plaváním ve vlnách po 11-ti lidech (při cca 150-ti účastnících) a tedy sledování stále něčeho, když poslední rozplavby jdou do vody a první běžci už jsou v cíli, vydali jsme se do Morkovic-Slížan všichni včetně švagra a švagrové, čímž jsem měl bezkonkurenčně největší realizační team široko daleko:-).
Prezentace do 8:30 značí start z Přerova kolem sedmé. Je celkem nervózní, protože se někde potratily Matýskovy plavky, kromě psa ke švagrům tedy ještě vezeme všechny k našim pro záložní plavky. Doprava je naštěstí v sobotu ráno hladká, ke koupališti dorážíme chvilinku před osmou, prima. Fronta u prezentace je kratší než loni, asi je to pokročilejší hodinou. Tuto teorii podporuje i výše startovního čísla 117 z těch asi 150-ti závodníků. Z důvodů rozplaveb po 11-ti bych měl plavat v 11-té, protože ale nějaké rezervace čísel nedorazily, vychází z toho parta 10-tá. Na startu je spousta známých a významných osobností českého triatlonu, například účastníci "Grafiman After party" Jirka a Laďa, oddílový prezident Peca (TTS Osek to letos nějako fláká, co tak registruji, závodíme 4:-(, dneska třeba jenom 2, proti loňsku.... ), dlouhodobě nejpraštěnější triatlet a cyklista Lipánek, Ondra, Tonbar a další. Konečně se vyplatí moje paranoia vozit sebou všechno možné, moje imbusáky zachraňují Pokémonův technický stav kola:-).
Ale pojďme k závodu. Krátce před devátou kratinká rozprava a první rozplavba valí do vody. Věci už mám v depu, hezky na kraji, ideál. Protože je čas, hoďku se klackuju po koupališti, vedu řeči a tak. Při té příležitosti zjišťuji, že jsem doma zapomněl jedinou věc a to bidon. No co, kolo je krátké, napiju se před plaváním a pohodka ne? Všechno je přece krátké... Při sledování závodu si uvědomuji (pro mne nepříjemnou) podmínku úspěchu lokálního úspěchu závodu: krátké a bezpečné plavání. Dobrá polovina lidí plave prsa a z nich polovina naprosto neuspokojivě s mizivou pravděpodobností přežít v otevřené vodě i těch dnešních 200m, asi i díky tomu je tady tolik lidí a depo z velké části plné trekových a horských kol Prima i to je podle mne jeden z "úkolů" závodů, zkusit přitáhnout nesportující populaci a dát jim i na začátku možnost okusit závod. Dle mého názoru je tento úkol daleko důležitější, než klání 30-ti nabušenců, kteří se stejně potkávají x-krát ročně. Ale nechám kontroverzních úvah a jdu raději plavat.
V rozplavě jsem s Jirkou a známým regionálním sportovcem Přemkem Žaludkem. 10, 9, 8, .... bum, plavem. Dvoustovka je fakt krátká, ale i tak se dá přepálit. Tuto chybu neudělám, přestože jsem první stovku celkem nervózní, že vedle plavající Jirka s Přemkem moc nezaostávají. Kurnik, nejsou neopreny a i když jsem si nezapl top, který se mi hezky nafoukl, měl bych jim řádně dát. Na druhé stovce držím tempo a pěkně je odpářu, přepalovače:-). Ven lezu (nezmáčkl jsem stopky, ale fakt) za 2:42, s čímž jsem spokojen. Valím do depa, protože to mi žena měří. Jsem si jist skvěle krátkým časem, tretry na gumičkách, přílba v hrazdě, kolo na kraji, ale člověk míní.... Nějaký blb mi hodil pedálem do výpletu tak pitomě, že jsem to svoje v obavě o zippy tahal snad minutu a urval u toho jednu gumičku od tretry. No co už, vybíhám s kolem krátké prudké stoupáníčko z koupaliště a jedu. Tradiční trasu neznám, ale nechávám velkou placku. Z Morkovic to trochu stoupá, pak klesá, hezký se rozjedu a lup, kopec. Sakra, během chvilky jde přese mne Přemek, chvilku za ním Jirka. Já to lámu jak trouba (naštěstí nevidím tepy, ráno jsem odhalil rozbitý zip na kombinéze a pod top pás nedávám, protože mi vždycky sjede), ale nějak to přežiju. Pořád vidím Jirku, jak hezky točí a jak se to zlomí dolů, dávám mu pocítit sílu metráku a předjedu ho :-). Jede se nahoru dolů, vlní se to, cesta místy horší, místy fakt špatná, předjíždím chlapa na kole (horském), pak už jenom holky (horská a treky), mě sem tam taky někdo (asi 2 a doufám, že z mé rozplavby:-). Někdy kolem 10-tého km je na silnici nápis a teď to začne. Prej začne, trochu se to zvedne pohoda, velká ne. Pak se to zvedne víc a to už je slabší, Jirka jde očekávaně přede mne. Když mám pocit, že už by jako stačilo, cedule Litenčice. Tady prej má být nějaký kopec či co. Divný, dyť jsme snad už nahoře. Prdlačku, zatáčka vpravo a ty vole! hebl jak prase, trochu mi připomíná stoupání za Kašavou směrem na Fryšták, tak 13-14%, dlouhá rovina. Marjá pano, i s compactama 34-26 točím sotva 60rpm. Zapomenutý bidon se hlásí o slovo, jazyk jako troud se začíná drolit a doutnat. Za zatáčkou nahoře mizí Jirka, hezky točí, já to rvu a nejedu, holt síla metráku v obráceném gardu ;-). Nakonec se tam nějak dopinožím ale je to vrchol nevrchol, pořád to jde nějak nahoru, fouká do držky, prostě nezážitková cykloturistika, celkem chápu jméno kopce "Kleštěnec":-). Konečně sjezd! Ulevím nohám, trochu to zase roztočím a sotva vydechnu, další kopeček těsně pod vrcholem zírám: Jirka tlačí kolo, dělám že zpomaluju (nevim z čeho:-) a ptám se, co se děje, jestli můžu pomoct. Ale kdepak, Jirkovi se v záběru netočí zadní kolo, s tím se fakt jet nedá. Ach jo, 2 zabalené závody po sobě, to je smolík Pacholík pro Jirku. No nic, sjedu a pomalu jsou tady zase Morkovice a další sjezdík a výjezd ke koupališti. To už moc nehrotím a spíš točím nohama do depa, abych se trochu rozběhl. Průměrný výkon na kole jsem měl 253 wattů, což je letos jednoznačně nejvyšší dosažený průměr, byť na krátké vzdálenosti. A je tu depo. Sjedu prudký sešup na koupaliště a před depem se mi podaří seskočit, sušák jak blázen, postavím kolo, nasadím čepku a hodím carbonex za škraň. Na co ho tam mám, nevím, protože sliny se pod zpráchnivělým jazykem netvoří, moc prostoru pro rozpouštění tedy tableta nemá.
Běh je v Morkovicích-Slížanech členitý, což normálně nemusím, ale začíná se seběhem, což je zase prima, protože se hned nezatáhnu, ba právě naopak, v seběhu uvolním nohy a pak už se mi běží dobře. Dokonce předbíhám víc lidí, než předbíhá mě, chvála pouťákům:-). 1. občerstvovačka je na 1,2 km a mají vodu! Paráda, chlemtám jak volek z básničky. Když už stojím, podám kelímky do ruky pánovi, který je kolem sbírá. Je dost překvapený:-). Voda žbluňká v břuchu, cesta vede kousek z kopce, no není svět krásný? Jenže než doběhnu na otočku, zas sušák a na otočce není občerstovavačka, vyloudím ale ze slečny aspoň hlt z jejího bidonu, náramně hodná slečna:-), ale stejně na zpáteční cestě u občerstovačky zase stojím a piju, protože sušák z kola je hroznej. Aspoň jsem poučen, jak rychle může v 35 ve stínu vzniknout deficit i na 20km dlouhém kole. No ale seběh do Morkovic a poslední výběh ke koupališti, tady potkávám Jirku, který nakonec nezabalil, ale využil ve sjezdech funkčního kola (zbytek došel) a závod dokončil, přičemž si odpočatý zaběhl pěknou svižnou pětku:-). Pak už jenom šup, spadnout do cíle. Mám to za sebou a rychle do stínu a napít se. No a pak hned osprchovat a druhá šichta s dětma ve vodě. Tak si představuju zázemí: pořád se něco děje, je se kde okoupat, koupit nanuka, párek v rohlíku, rozložit deku a když se tam líbí, strávit den.
Na závěr bych chtěl pozdravit Vaška, který mi udělal velikou radost, protože se k mně přihlásil jako čtenář blogu a začínající triatlet. Tož zdravím Vašku, ať to lítá!

pondělí 12. července 2010

Grafiman 2010, tudy cesta (minimálně pro mne) nevede

Závody Dušana Kyjanky pro mě byly zatím vždycky srdeční záležitost. Na jeho 1., olympijském triatlonu v lomu v Nové Vsi jsem se v roce 2006 definitivně rozhodl, že bych měl něco dělat, protože když jsem viděl ten svůj metráček na fotkách, bylo to k zblití.
Když v následujícím roce zařadil na konci května HIM, rozhodl jsem se tam definitivně jet ještě ten rok Otrokovice a na olympijském v červenci jsem si pak zajel osobák, který asi jen tak nepřekonám. Už v tomto roce jsem ale brblal, protože závod se přesunul do Litovle na náměstí a dvě depa mi nějak nepasovala a nepasují dosud. Aspoň to ale bylo docela blízko.  Vize pořadatele přinést závod k lidem a dotáhnout publikum se za 3 ročníky naprosto nepodařilo, ostatně kdo by v červencových vedrech marnil čas na náměstí sledováním totálně zplavených zoufalců, že :-)
Když se loni začaly vést řeči, že lom v Nové Vsi je na hranici kapacity, začal jsem tušit změnu a ta se letos skutečně dostavila. Názor na to, jaká ta změna byla, si nechám až po vylíčení mého prožití závodu, nicméně nedomluvit už v předstihu "After Grafiman party", na závod bych už podle nástřelu tras nejel. Takto mi to ale bylo hloupé:-)
Pojďme tedy k závodu. Ráno jsem naložil Aldamana  a v pohodlném předstihu jsme vyrazili na místo, tím bylo "olomoucké moře" pískovna u Nákla. Vodní plocha je to obrovská, vodá krásně čistá, místo k parkování už po deváté ráno celkem daleko od prezentace. Než se regnem (fronta, moc rychle to nešlo), popakujem, pozdravíme se známými, je tady pomalu start. Ještě 10 minut před ním si vzpomenu, že nemám čepičku, tak bos utíkám za Hankou pro klíče od auta, do auta pro čepku a zpět. Uff, start stíhám s odřenýma ušima a protože se mi nechce mezi 177-ti závodníky "vařit", stoupnu si úplně vlevo a šup, plavem. Do závodu jdu se záměrem se moc nehonit a u plavání to taky dodržuju. Plavu na techniku, vysoký loket, nádech na 4-té tempo, prostě prima. Dobře jsem si vybral stranu, 1. "bójka" je dost daleko, pole se poměrně roztahá už před ní, čili žádná mela. Onou první bójí je pěkná loď, je skvěle vidět, orientace výborná. Bohužel, na 2. už asi loď nezbyla a tak je tato "normální" a je ji pro změnu vidět mizerně. První kolo plavu v klidu sám a je to fakt paráda. Voda má ideální teplotu kolem 22-ti stupňů, je mi líto gumařů, přicházejí o prima pokoupání:-). Někde u lodi docvaknu skupinku, za kterou se pak pěkně vezu až do cíle plavání na 44-tém místě. To není zlé na těch 650 červencových odplavaných metrů na Oseckém TT:-).
Na kolo se docela těším, má být rovinaté, moc nefouká, to by mi mohlo svědčit. Začíná se pár kilometry na otočkový úsek, který je uzavřený a s novým asfaltem. Vyreklamovaný Zipp dorazil v pátek v poledne a teď mi hezky zpívá. Chvílemi to fouká do ksichtu, chvílemi do zad, přestože jedu kolem 34kmph, jede přeze mne jeden pilot za druhým. Hned v úvodu otáčkového úseku mě předjíždí oddílový kolega Jarda Zdráhal, kterého pak vidím před sebou celé kolo. Stejně tak vidím celé kolo Tomáše Langhammera, chvíli jede vpředu on, chvíli já, samozřejmě čistě, na rozdíl třeba od závodníka, který sotva projede rozhodčí, už visí za někým. Místy mi přišlo, že jezdí regulérní balíčky, kterým rovinatá trať sváděla. Fádní, skoro bych řekl nudnou, rovinku zpestřují dvě krátká stoupání na nadjezdy kolejí, jinak pořád rovina a jedna prudká zatáčka. Snažím se držet výkon kolem 200 wattů, tepy kolem 150-ti, otáčky přes devadesát. Poctivě jím, piju (aspoň myslím), nicméně kolem 50-tého km mě začínají bolet nohy. To moc neznám! Dolů jde výkon i kadence a tím pádem, samozřejmě i rychlost. Jak jsem zpočátku na Aldamana najížděl, tak už nenajíždím, dokonce ani Petra Vabrouška s Martinem Matulou nesjíždím, divné :-).
Na poslední otočce už toho mám celkem dost a (nesmyslně) se začínám těšit na běh. Občerstvovačka se po 3-tím kole už jenom projíždí a začíná nejbrutálnější část cyklistiky, stoupání před cílem. Není prudké, ale ve vedru ty 2-3 kiláky do kopce stačí a zapomínám na čas po 2:50, ve který jsem původně doufal, když Dušan sliboval trať na osobáky. Možná by i byla, kdyby neměřila bezmála 93km i tak jsem byl s časem 2:56:53 celkem spokojen, přestože byl až 108-mý.
V depu nikam nespěchám, čas je zatím dobrý, takže v klidu roluju podkolenky, obouvám se, lelkuju, až vedle mne usedá Aldaman a dokonce vybíhá dřív než já. Beru si pití a vycházím na trať. Hanka fotí, tak pro fotografku popoběhnu a chvilku to i vydržím. Z Prachárny je to do města z kopce, zdá se mi, že to jde. Mrknu na budíka, 170 bpm, tempo 6:15 a to jdu z kopce, kuva fix, to nevypadá dobře. Po 1,5km mám definitvně dost, hučení v uších, mžitky před očima, moták. Na večer je plánovaná Labuť, raději si nechám divy udatenství ke krůtě a pivu. Poprvé v životě tedy balím závod. Jestli něco cítím, je to úleva, ani zklamání, ani frustrace, ale úleva. Cestou zpět potkávám borce, kteří do toho jdou a vůbec jim nezávidím. V cíli vrátím chip, Hanka je ochotná mne zavézt pro auto, čímž se vyhnu očekávaném pozávodnímu blázinci a stíháme to zpět ještě před doběhem Petra Vabrouška. Můžeme tedy vyhlížet další závodníky. Na lavičce potkám Šewyho Katku a jak se mně zdálo, kterak je Pavel odhodlaný, Kačce se zdál odhodlaný méně i podle ubíhajícího času bylo zřejmé, že prožívá očistec. V depu potkávám Jirku s Henrym III, Jindra dokončil, Jirka dopadl podobně jako já, jenom na trati vydržel déle. Těsně před 6-tou hodinou závodu dobíhá Alda, do skoku mu moc není, tak mu aspoň posbírám věci a vyzvednu kolo včetně instalace na auto. Labuť je objednaná od sedmi a já pomalu začínám propadat nervozitě. Šewy pořád nikde, Vavis taky, dorazí aspoň Téčko. Oba kluci podle něj mají problémy. No na aspoň na Šewyho počkám, abych se ubezpečil, že jsem se zabalením udělal dobře a skutečně, vypadá výborně, správně jsem se rozhodl.
Rozdám ještě poslední pokyny kudy jet do Přerova a k Labuti a jedu domů. Nejdřív odevzdat Aldu, pak domů, rychlá sprcha, taxík a honem ať jsme na místě. Stíháme jen taktak, ale nikde nikdo. Nikdo nebere ani telefon a kolem půl osmé už pomalu propadám panice docela.
Slézat se to začíná až před třičtvrtě na osm. Aldovi první, Jirka s manželkou a pak už šup sestava se zaplnila. Jako poslední dorazil Šewy, když se zrovna začínalo porcovat:
 a hladoví strávníci netrpělivě očekávali naložené talíře s hladem vesměs umocněným konzumací výtečného přerovského kvasnicového ležáku:
 někteří hladoví byli již tak zesláblí, že ani nebyli schopni zadávat objednávky na pití:
 Bezprostředně po jídle už ovšem tváře účastníků kromě výživné stravy sestávající z grilované krůty (viz. obrázek číslo 1), bešamelové omáčky s nakládanými cibulkami a čerstvě pečenými bagetkami jako přílohou, napínal i úsměv:-))

 Tomáš přemýšlel po jídle o tajích úplného ponoření, zatímco Šewy, který pěkně ladil barvou tváře s barvou trika tušil, že Canon jeho nazelenalé líce trochu vyretušuje a smál se tomu:-)

 Návštěvou na poctil rovněž špičkový manažer, hráč pingpongu, uživatel Sporttracks i ironman TomX, který taky zabalil, ale piva se nebál :-D
 Solidní rozpoložení s plným břichem vykazoval i železný úředník Alda s manželkou i kolega balič Jirka rovněž s manželkou
 Laďa s Téčkem a Vavisem zařadili vážnou debatu:-)
Někde v těchto místech fotoreportáž končí, protože jsme si dali s Peťou vítězný doutník a pak už jsem nějak nefotil a raději se věnoval konzumaci, kterou jsme úspěšně ukončili v jen lehce zmenšeném kruhu těsně před druhou hodinou ranní. Prostě pěkný večírek, na kterém neshledávám chybu. Kdo nepřišel a byl pozván, zaváhal. Doufám, že se nám akci podaří v podobné sestavě zase někdy zopakovat.

Na závěr si dovolím poznámku o celkovém dojmu ze závodu, který nebyl vůbec dobrý. Nemám prostě rád dvě depa, ale i tak byla výrazně hůře vybraná než v Litovli. 1. depo je asi jedno, byť prostředí v novoveském lomu je daleko příjemnější než na Nákle, obavy z počtu závodníků ale ještě beru. Ovšem zázemí hotelu Prachárna bylo podle mého názoru normální malér. Velkoryse prostorově připravený prostor zel v průběhu závodu prázdnotou, protože ani doprovodu se většinou moc nechtělo tvrdnout na place před hotelem pár metrů od dálnice. Běh městem moc komentovat nemůžu, ale nicméně z pohledu doprovodu dojel tento na koupaliště, kde viděl svého závodníka plavat a odjet na kole. Kolo by mohl sledovat, kdyby si jako masochista šel stoupnout 8km daleko na silnici, uff. Normální asi přejeli na Prachárnu, kde kromě stanu s lavicemi nebylo nic, asi i proto tam doprovodu působilo poskrovnu a navzdory snaze Vlada Barona (občas ulítaval, ale to se v tom zmaru absence publika dá pochopit) si nezatleskali ani závodníci sami. Vyjadřovat se třeba k nedisciplinovanosti řidičů, kteří v klidu parkovali na příjezdové komunikaci k hotelovému parkovišti, takže se na ní potom nemohla vyhnout auta snad ani nemá smysl. Tady pořadatel selhal totálně.
Pokud se bude příští rok závod konat na stejných tratích (zejména tedy depech), bude tentokrát již beze mne. Nebýt společenské části, hodnotím sobotu 10.7. jako nevydařenou, takto můžu jenom říct: konec dobrý ale začátek.....

pondělí 5. července 2010

Osecký triatlon 2010

Nejdřív jsem měl pro letošní rok velké plány. Ty se v čase stále smrskávaly, resp. smrskly se skokově na nulu, ale nakonec jsem to trochu přehodnotil. Přece jenom, chybět na Oseckém triatlonu, který pořádá můj domovský oddíl, by bylo společensky asi nepřijatelné:-)
Nakonec jsme jeli všichni, tzn žena i děti. Počasí ažůro, horko, voda v Jadranu kafíčko, no paráda. Vypakoval jsem rodinu na deku k vodě, zaregistroval se, koupil 10 losů a hrnul si kolo do depa a hle, nejde to. Letos je OTT český pohár AG a technický delegát pouští do depa až od 12-ti. No to je vopičárna teda, jedu brzo, abych měl bezva flekáč v depu a teď totok. Aspoň podlezu mlíka a na vyhlédnutém místě si nechám ručník s botaskama:-)).
V mezičase do otevření depa se potkávám se známými, jím vařenou kukuřici, protože předzávodní toasty mi snědly děcka, taková předstartovní pohodička. Navzdory prodlouženému víkendu je účast slušná, nakonec startuje přes 130 lidí, bezva. Příští rok by se to mohlo ještě trochu zvednout. Letos je malá změna v trase kole. Navzdory nahlášení závodu na policii se bez varování zavírá cesta z Týna na Lhotku kvůli závodům aut a ještě ráno tedy kolegové z oddílu přeznačují náhradní trasu. Je těžší, kopec navíc, něco pro mne, kterému ráno váha ukázala rovných 100kg ;-).
Ale už je tady dvanáctá hodina a můžu si dát kolo do depa. Přicházím jako jeden z prvních, takže si kolo stavím, kam chci a jdu ještě na deku za rodinou. Kousek od nás bivakuje Aldaman s klukama řešící organizační problém, kdo mu bude hlídat kluky v čase závodu. Lehce naznačuje, jestli by mohla moje žena, což mu odmítám slíbit a pošlu ho rovnou za ní. Naděnka je hodná paní a vyhoví mu:-). To už se ale blíží start, takže se štelujem na start, kde ještě ladíme s Téčkem správnou plaveckou techniku a závodní strategii. Stojíme vedle hejna zelených ekoláků, ze kterých by se asi měl rekrutovat vítěz závodu. Sice nemám naplaváno, ale stoupnu si do první řady, třeba nebude taková bitka.
A už je tu hvizd a start a klasická počáteční boxovačka. Aldaman mi plánuje plavat v nohách, musím tedy držet maximálně rovnou stopu, aby mě nepomluvil za kličkování a nemůžu se tedy moc babrat s fešákama, co se na mne tlačí zleva i zprava. Jako tradičně to moc nechápu. 1. bójka je minimálně 200m daleko, ale všichni se od začátku cpou do jedné lajny, místo aby plavali rovně k bójce. Moc dneska nehoním, celkem si tedy všímám, co se děje kolem dokola a řekl bych, že by hodně kachličkářům prospělo vypadnout z bazénu a občas si zaplavat venku.
Přestože plavání nijak nehrotím, lezu z vody 24. přesně minutu za nejrychlejším plavcem, to není zlé.
Sotva doběhnu ke kolu, valí kolem mě z depa Klika, Ekoláci už jsou asi někde v čudu. Po závodě ovšem zjišťuji, že v čudu nebyli. Klika dal druhé nejlepší plavání, potahal zelenáče na kole a nakonec rozhodl na běhu a vyhrál, přičemž porazil třeba Františka Kubínka. Dost dobrý, řekl bych! To je ovšem liga, kterou nikdy nebudu sledovat při závodě, takže zpět ke mně:-).
Depo mám slušné, tretry v gumičkách jsem nezapomněl rozepnout, takže na kole jsem rychle. Začínáme kolem Bečvy a lehce proti větru. Dokud je rovinka, jde to celkem svižně a nikdo mne nepředjíždí, což se ovšem změní hned za Hlinskem, kde se trasa zvedne. Jako první se kolem mne přežene Aleš Dedek s Lipánkem. Já tam disciplinovaně točím 85rpm a fešáci kolem mě prohučeli na velkou ani jsem si neprdl. No a tak vlastně vypadalo celé kolo. Ještě v prvním kopci mě cvakla i skupinka s Aldou, kterou jsem neuvisel, ale viděl je celý závod. Vždycky z kopce, kde mě váha pěkně hnala vpřed jsem si je kousek dotáhl, do kopce se ovšem situace změnila a ujížděli mi. Je ale pravda, že jsem nejel "hranu", protože jsem z kola chtěl něco mít a nechtěl se zrakvit. Je to dneska fakt náročné, místo Lhotky se jedou přes Hlinsko kopce 2, potom šlapavý sjezd do Oprostovic, za nimi znovu nahoru do Bezuchova, padák do Šišmy, stojka do Pavlovic, padák do Sušice a potom už cca 4km rovinka do depa. Aby to bylo veselejší, je rovinka proti větru :-) Držím se ale strategie a moc se nehoním. Docvakne mě nějaký hoňák, tak se za ním do konce kola svezu.
Prima, na běh startuju v docela rozumném stavu. Kousek od startu potkávám Kliku jak mete do cíle. Ha, že by vedl? V cíli ještě vítěz není.... a ono jo, teprve za ním běží Vysloužil a za ním Kubínek. Paráda! Vyhraje místní. Tak si pěkně běžím, docela mě to baví (a to se mi u triatlonu věru často nestává:-)), podívám se na stopky a kpč, na běhu mi nejedou stopky... Já blb si totiž ráno vypnul GPS na Garminovi, aby se nevybíjela baterka a před plaváním ji zapomněl zapnout. Na kole jsem to nepoznal, protože hodnoty se měřily z čidel a powertapu no a na běhu mi autostop zastavil čas. Herdek, musím se orientovat podle kilometrovníků. Trochu se to zhorší seběhem z asfaltu na trávu, ta mi jako povrch moc nevyhovuje, musím trochu drobit krok a není to ono. Předbíhá mě překvapivě málo lidí, asi mě všichni běžci stihli předjet už na kole:-). Porád čekám, kdy mě předběhne Téčko a porád nic a už je tu cíl. Čas 1:38:52, vodička, pivečko, pravice s dončivšími, úleva, že už je to z krku a ani to moc nebolí, když se člověk šetří:-).
Skočím zamknout kolo na auto, seznámit rodinu s výsledky, trochu se zkulturnit, zaplavat s dětma a šup na tombolu. Tuším úspěch a taky jóóó. Docházím k místu losování a ještě za plotem slyším zelený los 56, kurnik, ten mám. Sprintík k předávce a fasuju pěknou bednu 6-ti zubráckých krieglů. Sotva je dovalím k Téčkovu stolu, je tady další výhra. Tentokrát set malých boxů od Kazeta. A za chvíli zase moje číslo, tentokrát je to balíček s dekoračními nálepkami na stěnu, puzzlem dvouplošníku i s barvičkami a piksla jakýchsi kuliček, které z nás Maruška loudí už jak dlouho. Tomu říkám skóre, z deseti losů 3 výhry, paráda. Jenom to kolo jako hlavní cena nějak nevyšlo:-) Márty ale z pódia, kde se losuje, nějak neodchází. Vyvolává totiž ještě nějaké věci, které si na začátku nikdo nevyzvedl a vida, ještě jedna sada boxů, tentokrát velkých, se tam pro mě našla. Celková bilance tedy činí 4 výhry z 10-ti losů. Když jsem viděl prťavý pohár a malinkou taštičku třetího v absolutním pořadí a porovnal to s hromadou na mém stole, dospěl jsem k závěru, že se nemá smysl honit, stačí si koupit lístky do tomboly:-D
Zmožen úspěchem hodím věci do auta a jdu se ještě zchladit do Jadranu, pak už jen pobalit věci a tradá domů, ať se ještě stihneme stavit na zasloužené pivečko, které je řidiči zapovězeno. A po třech přerovských dvanáctkách, to se to spinkalo, až do rána....
Jo ježiš a ony jsou vlastně i výsledky.