čtvrtek 29. listopadu 2007

HTC kaiser

Když jsem před pár týdny psal o sonyericssonu P1i, věru jsem netušil, jak brzy se s tímto zařízením rozloučím. Nakonec mi ovšem trpělivost (a to jen díky slabosti pro značku SE) vydržela skoro přesně 2 měsíce, po kterých ovšem došla a nařadu přišel právě HTC Kaiser (nakonec se sice prodává jako TyTN 2, ale kaiser se mi líbí víc a navíc to tomuto zařízení sedí. Dnes jde jednoznačně o císaře mezi komunikátory). S P1i jsem se rozloučil pěkným flame vláknem , kde také uvádím důvody, proč už to s P1i dál nešlo.
HTC se dosti poučilo a proti TyTNu udělal kromě změny ve vnitřnostech přístroje i poměrně významné změny v designu při zachování jasné vývojové linie qtek 9100 - HTC TyTN - HTC Kaiser (pro historicky méně znalé jenom podotýkám, že když začalo HTC prodávat vlastní zařízení - původně jenom vyrábělo brandy - používalo obchodní značku Qtek. Přístrojů s ní bylo ale jen pár a i ohlášení Qtek 9600 se nakonec prodával jako TyTN).
Byl-li jse po Qteku 9100 zklamán "plasťákovitým" provedením TyTNa, musím říct, že Kaiser se tedy sakra povedl. I velice povedený SE P1i vypadá vedel našláplého hátécéčka jako chudý příbuzný. Černý lesklý rámeček v kombinaci s matnou na zádech, "broušeným hliníkem" kolem displeje a chromem na klávesách působí velice reprezentativně a působí i trvanlivým dojmem. Doufejme, že loupání okrajů 9100-vky i odírání (beztak hnusného) šedého eloxu TyTNa jsou minulostí. Obrázek je malinko světlejší než realita, zejména obvod displeje. Obvodové funkční klávesy jsou v chromu stejně jako potvrzovací střed. Nádhera:-) Stylus už konečně není skládací ošlivá blbost, ale pěkný dlouhý stylus, podobný tomu z P1i.
Nebudu se dlouze rozepisovat o vlastnostech zařízení, protože rezenzí je už na webu dostatek a třeba ta na mobilmanii, myslím, docela odpovídá realitě.
Jenom v kostce k "pajšlíku": displej QVGA klasika, srovnatelný s TyTNem, procesor od Qualcommu, dvoujádrový! s ARM 11 a ARM9 jádry, 128 MB RAM, 256 MB ROM (uživatelsky přístupných cca 140MB), wifi, bluetooth a třikrát sláva!!! integrovaný GPS chip (funguje parádně na serial 4). Definitivně už chybí IrDa port, který podle specifikací chyběl už na TyTNu, ale byl na něm k nalezení:-)
Kromě standardních Windows Mobile 6 je možno zařízení doplnit o další vychytávky od HTC, jak je například TouchFlo, což je jednoduchý softík na ovládání telefonu prstem, kdy pouhým "šmrncnutím" prstem přes displej otáčíte kostkou s tlačítky.
Na závěr pár superlativů:
- provedení se mi opravdu líbí, telefon je velmi pěkný
- zařízení je na WM hezky svižné, výrazně svižnější než jeho předchůdce (ať už TyTN nebo P1i)
- vysunutí a vyklopení displeje je prima vychytávka
- GPS funguje naprosto skvěle
- líbí se mi TouchFlo

S tímto telefonem nejspíš nějaký čásek vydržím:-)

úterý 27. listopadu 2007

Týden 47. (19.11.-25.11.)

Za minulý týden to bude věru jednoduché psaní.
V pondělí jsem si půl hoďku zaplaval a večer dal hodinku na trenažéru.
V úterý se ráno trochu proběhl.
Ve středu se flákal.
Ve čtvrtek si program zopakoval.
Od pátku vypukl plavecký kemp v Chrudimi.
Takže velmi jednoduchá tabulka je zde.
Tento týden bude takový odpočinkový. Po kempu jsem ještě pořád celý rozlámaný a vůbec jsem tři týdny stupňoval zátěž, tak asi trochu uberu. Beztak mi kalendář ani moc jiný program neumožňuje a navíc jsem si pořídil nový telefon, se kterým si taky musím trochu pohrát a něco o něm napsat:-D

neděle 25. listopadu 2007

Plavecký kemp Chrudim 23.-25.11.

O kempech v Chrudimi jsem toho spoustu četl na behej.com a zpočátku mne nenapadlo, že by mohlo jít o akci pro mne, který se sám považuje za solidního plavce. Když se ale objevil termín pro plavce, kteří umí 200 kraula pod 4 minuty, řekl jsem si "Marťo, co to zkusit?" a poslal přihlášku.
Sebou jsem vezl běžecké věci a docela se těšil, že si třeba vyběhnu se Zuzkou, která jela rovněž. Nakonec ovšem na běh nedošlo, čímž se stal tento týden mým asi nejslabším jak běžecky, tak i cyklisticky, plavecky ovšem nikoli:-)
Že se bude docela plavat mi bylo jasné, ještě když Petr Valeš prohlásil, že kemp bude zaměřen spíše kondičně, byl jsem celkem v klidu, i když šklíbení Jardy Hýzla už mi mohlo být varováním. Rozřazování se dělo na dvou disciplínách při pátečním prvním plavání. Pro kondičnější běh byly zvoleny dvojnásobné tratě proti normálu, tzn 400 kraul a 100 kraulové nohy obojí se startem z vody. Zaplaval jsem 400 za 6:01 a nohy za 2:00. Kraul byl 4-tý čas a nohy druhý, takže jsem padl do nejlepšího družstva, které trénoval právě J. Hýzl. S nějakým rozplaváním a vyplaváním to vydalo na asi kilometr. Ono přece jenom ty čtyřstovky odsýpají pomalu. Docela jsem mrkal na Zuzku. Od jara udělala kusanec práce a na její kraul se už dobře dívá a čtyřstovka za 7:36 není vůbec čas k zahození. Šikovná holka :-D
Společenská večeře po plavání byla už dosti pozdní, což mělo za následek ztrátu ospalosti a chybné rozhodnutí, jít se skupinkou vydrživších v hospodě do zavíračky ještě pařit do místní diskotéky. Pařilo se pařilo, nakonec jsme dopařili a než jsem zaplatil, kolegové odešli (stejnak bydleli jinde) a začala se moje "dopolední" anabáze. Vydal jsem se totiž na špatnou stranu, protože jsem špatně odhadl, kam teče voda. Mašíroval jsem asi hodinu a půl a začalo mi být podezřelé že:
- za prvé blbě vidím (někde jsem probendil brýle)
- nějak se kolem cesty přestaly vyskytovat domy
Že by byla Chrudim tak velké město? Hele benzinka, ptám se obsluhy, jak to vypadá s cestou do Chrudimi. Dozvídám se, že jsem už pořádný kus za městem, takže si vyptám číslo na taxíka a podle doporučení benzínářky se vydávám na zpáteční cestu. Město se ale pořád neblíží. Už mne to nebaví, tak volám taxíka, ale nějak se nedaří. No co, tak klusnu, aspoň ušetřím, až se mu dovolám. Než se dovolám, uplyne skoro půl hodiny. Když už se mu dobouchám, popíšu kde se nacházím a že mu jdu naproti. Pozná mne podle toho, že klušu. Za dalších 25 minut klusu mne taxík dojíždí ZEZADU, bába na benzínce mne poslala špatně. Po návratu do penzionu je na taxametru 14,5 kilometru. Dobrej výlet, škoda že končí v 8:30. Stihnu si tak vyčistit zuby a svištím na bazén. To asi bude...
A taky jo. 600m rozplavání a přichází první chvíle pro trenéra. 60x50m v padesáti. Prvních 10 a třetích 10 s vylezením z vody a skokem zpět. Pátých deset jenom ruce. Už jsem úplně zapomněl, jak může plavání bolet. Po hlavním motivu následuje ještě pár sprintů, nějaké nohy a tak. Celkem to vyšlo na cca 4,5km včetně vyplavání. Z vody jsem lezl totálně hotovej. Ha ještě bych zapomněl, že se nakonec natáčelo na kameru. Petr má bohužel rozbité podvodní pouzdro, takže se natáčelo jenom nad vodou.
Obídek v mítní pizzerii byl prima, akorát jsem teda mohutně bojoval s pizzou velkou jako kolo od vozu. Po návratu jsem si rozchodil nový telefon (napíšu o něm později, pěkná hračka) a chvilku koketoval s myšlenkou na spánek. Jelikož mi bylo jasné, že se s vysokou pravděpodobností nevzbudím na večerní trénink, nechal jsem planých úvah a šel na rozbory natočeného materiálu. Skoro všichni z prvních dvou družstev plavali pěkně, já jsem si ovšem připadal jako Zafod Bílbrox ve víru totální reality. Taky jsem totiž děsný pašák a plavu opravdu hezky:-D. Nemám pochopitelně problémy se sebechválou, ale říkal to i Jarda. Jako námět na zlepšení mi dal tahat trochu více ruce pod sebe, abych se přestal ve vodě houpat, ale já považuji houpání za elegantní:-)))
Večerní trénink. Snažím být v blogu slušný, ale nenapadá mě nic jiného, než že to byl kurva mazec. Rozplavání a pro změnu 30 stovek v 1:45, druhá desítka jenom ruce. Můj ubohý organismus dostával těžké kapky. Nevyspání, odbourávání alkoholu a plavecký záhul, jaký jsem od dorostenyckých let nezažil a skoro bych řekl, že takové divočiny jsem neplaval nikdy. No nebudu se nic moc rozepisovat, snad jen, že posledních x stovek už bylo skoro proplavaných bez vydýchání. Po hlavním motivu ještě nějaké nohy, ruce, pár sprintíků, vyplavání a celkem slušných 4,8km je doma.
Po lehké večeři raději odcházím spiňouškat. A trefím:-)
Ráno po sbalení na nás čeká předposlední trénink a protože se včera špičkovalo u večeře na Jardův účet, trochu jsem se obával, jestli to nedostaneme vyzobat. Ruce mi už pomalu vypovídaly poslušnost. Zpočátku to vypadalo skutečně tak. Rozplavání, nohy ruce atd. Uplynulo relativně klidných 1600m a bum, sotva se člověk trochu ukolébá, už je to tady: 6x150-100-50 s vydýcháním mezi trasami 10s (pro prvního), 30s mezi sériemi. Tak tady už mi ruce zatraně docházejí. Bolí ramena, trapézy, záda, křeče se začínají kousat do lýtek. Musím řict, že moje tréninky, tak jak jsem si myslel, že jsou docela solidní, jsou fakt cmrdačka a musím trochu přidat. Být takto vyřízen po pár tréninzích.... Ale zpět: po těchto vražedných sériích, kdy zejména ty 150-tky byly šílené ještě nějaké sprintíky, vyplavání a celkem 4,5km. Jsem opravdu zvědav, jak bude vypadat odpolední plavání. Vždyť ranní končilo v 11:00 a odpolední začíná už ve 14:00.
Takže lehký těstovinový obídek a zpátky na bazén. Jsem tam v předstihu, takže sleduji trénink 3. a 4. tého družstva. Znova musím konstatovat, že Zuzka plave fakt hezky a celkem stíhá s Tomášem, který plave ve trojce první. Na nohy mu dokonce pěkně dává ;-)
Čučení ovšem zbytečně brzo končí a je tady poslední trénink. Když jsem jel na kemp, nikdy by mne nenapadlo, jak moc se budu na poslední trénink těšit, resp. na jeho konec.
Trénink byl malinko volnější, ale vzhledem k tomu, v jakém jsem už byl stavu, to byla stejně trápička. Takže rozplavání, nějaká technická cvičení (plavání jednoruč s upažením i připažením, prsové ruce s kraulovýma nohama atp). Jako hlavní motiv 12x100 vžd první celá naplno, druhá 75 naplno, třetí 50 a čtvrtá 25 naplno, zbytek doplavat. Interval ovšem opět líbivý, 1:45.
Následuje pár pětadvacítkových sprintů (z těch jsem už totálně prošitý), vyplavání (poslední trénink 3200m) a už jen stisky rukou před odjezdem.
Bilancování: jedna prima hospoda, jedny ztracené brýle (ženě už se beztak nelíbily, tak jí aspoň po dvou letech řečí vyhovím a koupím si nové:-))) a hlavně odplavaných 18km, což je více, než celá jarní plavecká příprava na Otrokovice. Předběžně mi jarní kemp už dokonce schválila i moje milovaná, milující a tolerantní manželka. Takže na jaře nejspíš hurrá do Hořic, kde se pro příště mají kondiční víkendy konat.

neděle 18. listopadu 2007

Týden 46. (12.11.-18.11.)

Mám za sebou další týden. Až na odfláknutou posilku a plavání celkem ušel. Obě flákačky ovšem, jak už to u mne bývá, měly objektivní důvody:-)
V pondělí jsem si trochu zaplaval (hlavní motiv 8x100m kraul s packama v 1:50) mne málem stál ramena) a večer se projel na rotopedu.
V úterý jsem trochu přivstal a vyrazil na běh. Jak mi to teď vůbec neběhá, přestalo mne ploužení bavit a "zrychlil" jsem na tempo kolem 6-ti minut na kilometr. Ještě v červnu jsem podobné tempo běhal kolem 140-ti tepů, teď mi to ovšem dalo průměrnou tepovku 160. Daleko od ordinovaných 145-ti, ovšem co už včil.
Ve středu jsem si přivstal ještě dříve a vydal se na dlouhý běh. Čekala mne dvoudenní služebka v Praze, mizerná předpověď na víkend, chtěl jsem si ho tedy dát do foroty. Vybíhal jsem za solidního počasí kolem nuly, bezvětří, bez sněhu, jež vydrželo skoro 10 minut, tzn. do 5:05. Pak začalo chumelit, čímž se stal úzký kužel čelovky nepoužitelný, ale šlo běžet alespoň s rozpýteleným. Těsně před Kozlovicemi jsem uviděl nějakého maniaka běžce v protisměru. Vyklubal se z něho Aldaman, který mi dal výtku, že jsem se s ním nekoordinoval. Po asi 12-ti km mi totálně došlo, jak už dlouho ne. Srandovní tempo 6:30 při 145-ti bpm se náhle dále zesměšnilo na 7:00, zatímco tep se vyhoupl na vysoce trénikových cca 170bpm. Domů jsem se doploužil taktak a ani prozíravě vytažená musli tyčka mne nezachránila. Doma jsem navíc zjistil, že Praha se z důvodu nemoci členů rodiny nekoná a honil jsem se zbytečně.
Ve čtvrtek jsem měl původně kvůli nakonec zrušené služebce plánováno volno, což jsem měl raději dodržet. Místo toho jsem si dal po x-letech 15-ti minutovku kliků a chvilku s činkou. Následky na sebe nenechaly dlouho čekat a ještě dneska kloudně neprotáhnu ruce kvůli protestům tricepsů. Bedlivý čtenář jistě pochopil, že to jsou ty objektivní důvody absence plavání i posilování ve zbytku týdne.
V pátek jsem původně plánoval plavání, což ovšem s aktuální funkčností rukou nemělo smysl, takže jsem si večer jenom trochu zatrenažéřil. Vynikající ovšem bylo, že se ozval Aldaman, jestli bychom nemohli v sobotu vyběhnout spolu.
V sobotu v 6:00 jsem už dotyčného netrpělivě očekával. Jelikož měl v plánu o 6 km delší běh než já, dali jsme si sraz u nás, čímž jsem oproti standardnímu stavu ušetřil 20 minut v posteli. V tuto hodinu se to obzvláště počítá:-). Nakonec jsem mohl ušetřil ještě o 15 minut více, protože Aleš čekal na bráchu, který nakonec nedorazil, jenom my jsme kvůli němu vybíhali později. Dali jsme si pěkně kopečkovité kolečko a protože už přimrzlo, nemuseli jsme se bát ani terénu. Parádní proběhnutí, navíc po dlouhé době na doporučeném tepu do 145-ti, ehm, tedy přesně 145bpm.
V neděli jsem si už jenom po obědě střihl trenažér a mám tento týden padla.
Celkově docela dobrý týden se skoro 11-ti odtrénovanými hodinami. Jenom ten běh, to je taková trápička, skoro jako lóni. Jo a tabulka.
Příští týden mne čeká plavecký víkend v Chrudimi, takže to raději s posilováním moc přehánět nebudu a asi i ostatní disciplíny budou ovlivněny, doufám, značným objemem plavání.

středa 14. listopadu 2007

Lucido TX1

Přestože ji mám už nějaký čas, dostal jsem se k nějakému kloudnějšímu popisu až teď.

Nad novou čelovkou jsem uvažoval vlastně skoro celé léto, protože předchozí 4-diodová dosti laciná čelovka sice postačovala pro běh po silnici, ale do terénu je zcele nevyhovující. Variant bylo několik, ale nakonec jsem se rozhodl pro cestu značky za sice vyšší cenu, ale nelituji.

Lucido TX je třídiodová s tím, že tři AA baterie jsou uloženy oddělené krabičce přiléhající k hlavě v týlu. Nemá pás přes vršek hlavy, přesto sedí výborně a člověk o ní (kromě světla samozřejměJ) za chvíli ani neví. Dvě postraní diody jsou poměrně výkonné a při současném svícení tvoří široký světelný kužel. Umožňují nastavení dvou intenzit svícení max (dosvit 21m) a eco (dosvit 14m), přičemž ta slabší je spíše opravdu nouzová, nebo poslouží pro šetření baterek na pěkné silnici.

Největší lahůdka se ale skrývá uprostřed, mezi těmito diodami. Tam je totiž velice silná 1 wattová 30-ti lumenová dioda, která vrhá poměrně úzký kužel světla vysoké intezity s pohodlným dosvitem několik desítek metrů ( papírově 120m, skoro bych tomu věřil).

Svítit můžeme ve několika režimech daných buď samotným použitím postranních diod (max a eco), nebo střední diodou (ta má jenom jeden režim svícení), případně k režimům max a eco intenzívní kužel ještě přidat. Max s přidaným středem je fakt světlo jako hrom, papírově by tak čelovka měla vydržet kolem sedmi hodin.

Druhou vychytávkou (a důvodem, proč jsem si vybral právě tento typ) jsou červené diody na krabičce s baterkami, které se dají zapnout v režimu blikání a člověk je krásně vidět i zezadu. V kombinaci s oblečením illuminite se teď i ve tmě citím na silnici docela bezpečně.

Postřeh z dnešního výběhu: v průběhu tréninku začalo intenzívně sněžit, čímž se intezívní kužel světla stal nepoužitelným, v hustém sněžení bylo vidět pendrek. Režim max ovšem s rozptýlenějším osvětlením použít šel a ani totální vlhkost čelovce evidentně neuškodila. Jo a taky jsem navíc potkal po páté ráno jednoho nadšence rovněž s čelovkou, čímž zdravím svého věrného čtenáře Aldamana :-D

Jedinou vadou na kráse je vyšší cena, která třeba v bartsportu činí bez mála 2000,- kaček. Člověk ale dostane ze dost peněz hodně muziky a navíc proti obrázku má můj kus na krabičce s baterkami obrázek mamuta a na gumě místo nápisu Lucido nápis mammut. K figuře mi ten mammut sedí lépe:-)

pondělí 12. listopadu 2007

Týden 45. (5.11.-11.11.)

Tak jsem si konečně střihl týden s devíti tréninkovými jednotkami. Pravda, hlavně díky tomu, že podařilo přitlačit zkraje týdne:-)
Taky jsem si konečně zkusil při manželčině nepřítomnosti zajet na trenažéru s videem. 2 okruhy ve Veroně stály za to, ale kravál při rychlostech nad 40kmph je opravdu snesitelný jenom pro jedoucího. Děti za dvěmi dveřmi naštěstí spí bez problémů.
V závěru týdne na nás čekal rodinný víkendový pobyt na Karlově v Jeseníkách, kde došlo na kalamitní sněžení, stresovou jízdu v chumelenici domů, klasickou Jirkovu vykrmovačku a hlavně na delší výběh, první letošní na sněhu. Sice jsem nedoběhl až do Velkého kotle, protože po pár kilometrech už bylo na cestě tolik sněhu, že jsem to musel otočit, seběhnout, vyběhnout nahoru v jiném místě, s nástupem hlubokého sněhu to ještě jednou po seběhu zopakovat a s celkem zmrzlýma nohama valit zpět. Výborně se osvědčily krosové NB 872, na sněhu i ledu drží jako přibité a na přemrzlých hrudkách se hodila i moje vyšší váha, díky jíž jsem na cestě hrudky drtil, místo abych na nich pajdal. Aspoň někdy se tloušťka hodí:-).
Jo a tabulka je tentokrát docela solidní. V nadcházejícím týdnu mám bohužel tak nabitý pracovní program, že po něm asi tak hezký přehled nebude.

pondělí 5. listopadu 2007

Sportovní dotazník

Vyplnil to kdekdo, tak se taky přidám.

otazníkNejoblíbenější sportovci: Vladimir Salnikov, Miguel Indurian, Arnold Schwarzennegger, Tomáš Dvořák. Nejhezčí sportovkyně Kristyna Egerszegyova.

otazníkNejméně oblíbení sportovci: Yveta Hlaváčová, Jakub Janda, převážná většina amerických sprinterů poslední doby

otazníkNejvětší sportovní úspěchy: doposud žádný zaznamenáníhodný nebyl


otazníkNejvětší sportovní zklamání: někdy v roce 1993 zjištění, že kulturista ze mne fakt nebude

otazníkNejvětší sportovní zážitky (na vlastní oči): nic až tak zajímavého jsem asi neviděl


otazníkNejvětší sportovní zážitek (v TV): 1500m kraul na OH v Soulu 1988 kdy vyhrál zcela odepisovaný Salnikov

otazníkNejoblíbenější televizní pořad o sportu: Sestřihy TdF


otazníkNejoblíbenější sportovní časopisy: nečtu takové časopisy


otazníkNejoblíbenější filmy o sportu: série Rocky, Stay Hungry


otazníkNejoblíbenější píseň o sportu: nemám


otazníkPrvní knížka o sportu: Klapzubova jedenáctka


otazníkPoslední (zatím) knížka o sportu: Harald Hudák "Běžecká Kuchařka"


otazníkNejcennější sportovní artefakty: nevedu artefakty, žena mi všechno vyhodí:-)


otazníkNejtěžší sportovní zranění: akromioklavikulární luxace se zlomeninou levého akromia (vykloubení ramene a zlomenina klíčku), nabral jsem hlavou okénko dodávky a ramenem sloupek při jízdě na kole. Operativní zákrok se nějakým železem.

otazníkNejvětší sportovní omyl: těch bylo.....


otazníkNejvětší sportovní hřích: že jsem si nedupl dřív, že mne vodní pólo vlastně nebaví a nešel dělat něco jiného. Tak jsem juniorské roky přetrpěl a odtrucoval, 2 roky nedělal kloudně nic a trochu sportovat pro zábavu začal až v dospělosti.

otazníkNejbizardnější sportovní zážitek: Nic bizardního jsem zatím při sportu nezažil


otazníkNejvětší sportovní sny (kdysi): obvod ruky přes biceps 45cm:-)


otazníkNejvětší sportovní sny (dnes): ironman pod 11. Z kategorie taky nesplnitelných dát si dneska hoďku tělocviku s všemi, kteří se mi kdy v těláku smáli:-D

otazníkNejvětší sportovní sny (v budoucnu): čert ví, o čem budu snít v budoucnu, třeba o tom, abych ve zdraví vyšel do druhého patra......

neděle 4. listopadu 2007

Týden 44. (29.10.-4.11.)

Tento týden jsem měl v plánu se pomalu přestat flákat, což se nepovedlo zcela, ale z části snad ano. Dal jsem pár kopečků na kole v teple obýváku (no teda přesně 2:-), 3x vyběhl, jednou zaplaval a jednou zacvičil. O prvním vytažení činky píšu tady. Následkem tohoto prvního zacvičení je taková bolest vršku, že už jsem se do konce týdne raději do ničeho podobného nepuštěl, protože ruce bolely fakt brutálně.
Příští bych to rád ještě vylepšil a okořenil o víkendu nějakým výběhem v Jeseníkách, bude-li aspoň trochu počasí.
Jo tabulka, tak ta je tady.

pátek 2. listopadu 2007

Letos to asi bude s posilovnou pěkně na pytel...

Už několik let zpět začínám touto dobou chodit do posilovny. Protože mi to po večerech příjde s ohledem na pozdní návraty vhledem k rodině bezohledné, snažil jsem to odbýt přes polední pauzu. Letos se ale stala v tržní ekonomice věc běžná, pro mne však protivná. Fitness centrum Zeur pod zimákem v Olomouci, kam jsem chodíval, je od půlky října zavřené a buduje se tam spinning centrum. Nic dalšího rozumně blízko Olomouc nenabízí, takže nad seriózním posilováním se stahují černá mračna.
A to mám zas po létě ruce jako záchodový pavouk. Takže jsem dneska zkusil vytáhnout domácí činku a testl pár kliků s tristními výsledky. 7x15 kliků a třepou se mi ruce, 34kg těžká činka pro mladší žáky mi rovněž činí problémy jak při tlacích za hlavou, tak při bicepsovém zdvihu. Jenom břicho se zdá jakž takž v pořádku, ale tomu jsem se alespoň občas přes léto věnoval.
Uvidíme, uvidíme, jistě to půjde nahoru i když nevím, jak budu pro domácí cvičení hledat motivaci.
Ale třeba budu aspoň trochu plavat..... a taky nejspíš zase vytáhnu powerball. Jestli jo, tak sem o něm něco napíšu.